Green Deal jako případová studie lží a desinformací

Pochopitelně, nemyslím to, co soudruzi poplatní vládě, případně Bruselu, za lži a desinformace označují. Mám na mysli naopak to, čím jsou krmeny uši a oči naše a našich spoluobčanů, abychom v zájmu vlády, případně Bruselu, jednali zcela nelogicky a jednoznačně k naší škodě. Boj proti těmto desinformacím je v zájmu celé společnosti, protože ta je účelově, mj. "veřejnoprávními" a jinými zdroji informací na půdu nesmyslů a sebepoškození. A informování ohledně Green Dealu je toho velmi názornou ukázkou.

Desinformace

Pochopitelně, jsme zasypáváni obrovským množstvím desinformací, které se na nás ovšem šíří nikoli z nějakých pokoutních médií "poplatných Rusku či přímo Putinovi". Naopak, cpou je do nás horem spodem, všem, kteří se nechají, tzv. "veřejnoprávní" média a další média blízká vládě a vládním stranám.
Je přitom v našem zájmu být proti těmto desinformacím odolní, protože jen člověk nezhlouplý neustálým proudem lží a nesmyslů z těchto zdrojů se nebude chovat (a v tomto dvouvolebním roce i hlasovat) tak, jak by to od něj chtěla uvedená média a jejich loutkovodiči, ale bude se chovat a hlasovat ve prospěch svůj a svých blízkých.
Některé z těchto vládních desinformací přitom mají už jakýsi viditelný vliv na preference populace, což je jednoznačně chyba. Dovolím si zastavit se alespoň u jedné skupiny.

Případ Green Deal

Průzkum, který zveřejnil Svět hospodářství zahrnuje ve výsledku procenta českých respondentů, kteří považují danou otázku silněji (dole) nebo slaběji (nahoře) za problém.
Z výsledků podle analytiků plyne, že Češi nepovažují za problém Green Deal a přijetí eura.

Originální graf byl otočen o 90 stupňů, nejsou na něm texty problémů, ty jsou uvedeny zde s čísly odpovídajícího sloupce, a hodnoty lze vyčíst ze šrafování v pozadí grafu.

1. Bezpečnost Evropy
2. Energetická a surovinová bezpečnost Evropy
3. Migrační politika a boj s nelegální migrací
4. Konkurenceschopnost Evropy
5. Boj s desinformacemi
6. Řešení konfliktu na Ukrajině
7. Evropská integrace
8. Green Deal a jeho dopady
9. Přijetí eura

Oproti zdroji je zde barevně vyjádřen vztah ke Green Dealu. Svěžejšími zelenými tóny bližší a lomenými vzdálenější. Dovoluji si tedy tvrdit, že s jedinou výjimkou mají všechny uvedené problémy nikoli nepodstatný vztah ke Green Dealu, ač byl v populaci vyvolán dojem, že Green Deal s tím nijak nesouvisí. Vezmu to po řadě:

Bezpečnost Evropy

Green Deal v podstatě eliminoval vše, co souvisí se zbrojní výrobou. Navíc eliminoval i řadu dalších výrob, které by mohly posloužit alespoň jako produkce nějakých zbraňových náhražek.
Green Deal zakazuje, dokonce i nyní, když je situace na Ukrajině víc než kritická a zbraně v našich skladech v podstatě došly, financování jakékoli zbrojní výroby (vč. výroby munice), takže je zcela nemožné za jím vytvořených podmínek zvýšit výrobu toho, co Ukrajina potřebuje, jak by se to stalo v normálně fungující ekonomice.
Pochopitelně, Rusko neohrožuje jen Ukrajinu. Pokud v této zemi uspěje, jsme na řadě my (myšleno státy na východní hranici NATO). Přičemž zde byla pomocí Ukrajině prakticky vyčerpána munice a silně zredukován počet zbraní, takže naše obrana, snad s výjimkou Polska, by byla o mnoho slabší než to, co předvádí Ukrajina (a zjevně to na Rusko nestačí).
Jinými slovy, Green Deal naprosto jednoznačně ohrožuje bezpečnost EU a snížil ji natolik, že jsme reálně pod úrovní, umožňující efektivní obranu.

Energetická a surovinová bezpečnost Evropy

Green Deal naprosto jednoznačně likviduje zdroje energie. V rámci tohoto projektu prosazované Občasné Zdroje Energie jsou naprosto k ničemu. Už v 50. letech se u nás bolševici snažili "poroučet větru, dešti", a jejich vzory ze stalinského SSSR tak činily ještě o nějaké dvě dekády dříve. Nic z toho nefungovalo a nefunguje dodnes.
OZE jsou zcela závislé na aktuálním počasí a denní i roční době. Mimo optimu jejich činnosti blízká období neprodukují prakticky nic. Nepomůže ani nastavění jejich větší kapacity, protože tím jen zvýšíme přebytek energie při náhodně vzniklých optimálních podmínkách pro jejich výkon (a zvýšíme tím náklady na likvidaci této energie, pro niž není žádné využití a v budoucnu to bude ještě horší).
Green Deal zvyšuje závislost celé EU na dovážených i velmi triviálních surovinách. Už nyní nejsme schopni pokrýt své potřeby železa, což zvládali už naši předkové na sklonku pravěku. OZE potřebují dovážené suroviny, to samé baterie, které by měly zachycovat jejich výkon. Takže Green Deal naši závislost na dovážených surovinách zvyšuje.
Green Deal navíc vede k naprosto nesmyslnému plýtvání surovinami při stavbě naprosto nesmyslných a z hlediska energetiky bezcenných OZE.
Green Deal podvazuje i těžbu surovin, kterých je na území EU potenciální dostatek (železa a řady jiných kovů a dalších).
Sumárně řečeno, za nedostatkem energie a surovin jednoznačně vykukuje šeredná zelená hlava Green Dealu.

Migrační politika a boj s nelegální migrací

Tento bod skutečně souvisí s Green Dealem jen velmi okrajově. Nicméně je zde zcela jednoznačně společný princip: Jak Green Deal tak i přijímání nelegálních migrantů jsou nařizována úředníky EU s nulovou demokratickou legitimitou, za halasné podpory hloupých, nevzdělaných a nulovou odpovědnost za své aktivity pociťujících aktivistů.

Konkurenceschopnost Evropy

Je zcela jasné, že EU, která si likviduje průmysl na bázi fantasmagorií jurodivých ekologických aktivistů, materializovaných jako Green Deal, nemůže být konkurenceschopná vůči zemím, které podobné pitomosti nedělají.
Navíc vidíme, že řada významných firem, podílejících se na tvorbě HDP, z EU už odešla, nebo je nyní v procesu odcházení a další tohle alespoň zvažují (a bude-li Green Deal pokračovat, utečou také).
V podstatě zde zůstanou živnosti a malé firmy, které se nějak budou "z ruky do huby" protloukat do té doby, než i ony padnou do oka naprosto nevypočítatelným a nezodpovědným šílencům z řad ekologických aktivistů a budou zničeny.

Boj s desinformacemi

Vzhledem k tomu, že celý Green Deal je založen na násilném šíření desinformací a dalších druhů nepravd (o ekologii, "boji za klima" apod.), je tento bod s Green Dealem rovněž úzce propojen. Byť se, pochopitelně, podobné desinformace projevují i v jiných agendách. Ono se dá s trochou nadsázky konstatovat, že o současné EU existují pouze dva druhy informací: Pravdivé a pozitivní.

Řešení konfliktu na Ukrajině

Bylo to nakousnuto už v bezpečnosti Evropy: Tím, že je EU v důsledku Green Dealu totálně ekonomicky a vojensky impotentní (a to ještě tento projekt nejede naplno), nejsme schopni Ukrajině pomáhat tak, jak by to bylo zapotřebí. Zcela reálně hrozí, že se Ukrajina vojensky a ekonomicky sesype a zelené budování světlých zítřků pod praporem Green Dealu na tom bude mít lví podíl.

Evropská integrace

Green Deal naprosto jednoznačně diskredituje EU. Je naprosto jasné, a procento obyvatel EU, chápajících tento problém, se stále zvyšuje, stále více lidem dochází, že Green Deal vytváří naprosto neúnosné podmínky a likviduje prosperitu, kterou zde tito lidé a jejich předkové celá desetiletí intenzívně budovali.
Green Dealová EU je v podstatě mnohem horší než to, z čeho jsme se vyhrabali v roce 1989. Přitom Rusko je v současné době (odmyslíme-li si válku na Ukrajině) spravováno podstatně lépe než nebožtík SSSR.
V tomto smyslu lze skutečně konstatovat že Green Deal ohrožuje evropskou integraci (zejména, přisoudíme-li EU monopol na něco takového). Lidé právem ztotožňují nesmyslná a škodlivá opatření s aktivitami bruselských úředníků s nulovou demokratickou legitimitou i odpovědností a právem nakonec budou bojovat za zbavení těchto lidí jejich moci, i za cenu desintegrace stávající EU.
Náprava je jednoduchá: Návrat EU minimálně před Lisabon, možná i před Maastricht. K tomu, co se osvědčilo a fungovalo a učinilo státy EU prosperujícími. Nic jiného než volný pohyb lidí, zboží a služeb od centra EU nepotřebujeme. Vše ostatní je nutno zrušit bez náhrady. Včetně Green Dealu a všeho, co s ním souvisí.

Přijetí eura

Přijetí eura spojuje s Green Dealem přinejmenším to, že ekonomická devastace všech států EU, tedy i těch, které dosud euro nemají, způsobí, že žádný z nich nebude splňovat kritéria pro přijetí společné měny.
Navíc je euro (právem) bráno jako prostředek další integrace EU a lidé si, po zkušenostech mj. i s tím Green Dealem, více integrace, a tudíž i větších pravomocí naprosto nedemokratického centra této organizace, nepřejí. I v případě toho eura lze slyšet v alespoň některých státech, kde bylo zavedeno, volání po návratu k národní měně.
Takže Green Deal je i na tomto poli spíše "žábou na prameni" než nějakým pozitivně fungujícím faktorem.

Zastřešení

Green Deal tedy do jisté míry více či méně zastřešuje naprostou většinu problémů, které u nás občany v souvislosti s EU trápí. Je jen a jen důsledkem vládních desinformací a manipulací, že tento škodlivý projekt od dalších problémů EU agitačně separovalo.
Green Dealu by mělo být vráceno v myslích našich (a jistěže ne jen našich) občanů to místo, které mu náleží: Tedy pozice zastřešovatele naprosté většiny našich problémů, jichž se do budoucna obáváme. A je třeba vysvětlovat stále dokola, že pokud se podaří zlikvidovat tento projekt, bude to znamenat značné polepšení v dalších problematických oblastech. A pokud by se ho podařilo zlikvidovat co nejdříve (pod heslem "včera bylo pozdě), je docela možné, že bychom mohli ještě nějak vytáhnout i tu Ukrajinu z průšvihu, do kterého ji tento šílený ekologický projekt zavedl.

Green Deal je tedy naší populací pod vlivem provládních desinformací silně podceňovaný. Ve skutečnosti se jedná o dominující škodlivý vliv ze strany centra EU na její zbytek. Pokud by ho naši občané reálně reflektovali, musel by v onom průzkumu zaujmout buď první pozici, nebo se o ni dělit se současnou jedničkou. A je na nás, abychom co největšímu počtu našich spoluobčanů otevřeli oči.

Radost ze Slovenska

Zatímco Polsko nám způsobilo volbou probruselského pimprlete spíše zklamání, Slovensko nás právě minulou sobotu naopak potěšilo. Zvolení demokratického kandidáta na presidenta státu a odmítnutí pochybného bojovníka za cizí zájmy se Slovensku jednoznačně vyplatí a je to i určitá naděje, že i nám se ve volbách podaří zbavit se politiků, kteří dělají programově prakticky vše proto, aby nám uškodili.

Slovensko na výletě od demokracie.

Zvolením A. Kisky a později Z. Čaputové Slováci vykročili na cestu k totalitě. Ta jasně předvedla svou bezohlednost, když zneužila mafiánské zavraždění novináře Kuciaka a jeho snoubenky ke svržení demokraticky zvolené vlády, která ovšem překážela těmto antidemokratům v pro Slovensko zhoubných aktivitách.
Přestože veřejnoprávní média lhala, až se z nich kouřilo, nakonec vyšlo najevo, že Kuciak vyšetřoval organizovaný zločin a patrně se dozvěděl (nebo bylo podezření, že se dozvěděl) natolik choulostivé informace, že bylo rozhodnuto ho umlčet.
Jistěže by bylo legitimní položit i otázku, zda náhodou organizovaný zločin neměl signály, že vražda nepohodlného zvědavce může projít, a že se po jejím zázemí nebude moc pátrat a vyšetřování bude svedeno stranou na falešnou stopu k demokratické vládě a jejímu premiérovi.
Důležité je, že antidemokraté dostali do ulic masy pologramotných hlupáků, jejichž zmanipulovaná reakce vedla k tomu, že Robert Fico 15. března podal do rukou antidemokrata A. Kisky demisi. V podstatě od té doby se Slovensko zmítalo v síti antidemokratických sil, což skončily až letošní parlamentní volby a utvrdila to právě minulá sobota.

Česká reakce

Vládní politikové už na vítězství R. Fica v parlamentních volbách reagovali až nestandardně negativně. Dokonce se snažili narušit aktivity v rámci skupiny V4.
Jistěže jim k tomu nahrává vítězství probruselského antidemokrata D. Tuska v Polsku. Je ovšem si v této souvislosti uvědomit, že katolický Talíban, PiS, není rozhodně žádná výhra a jedinou jeho výhodou je, že jakž takž udržuje základy demokracie a neleze do jistého tělesného otvoru bruselské hydře. Zcela chápu ty demokraticky orientované občany Polska, kteří dali hlas Tuskovi a chápali ho jako menší zlo (což je opravdu otázka pro někoho vybaveného politickými "lékárnickými vážkami", aby člověk provedl racionální porovnání těchto dvou politických směrů). A jistěže žena, obávající se nuceného porodu vadného dítěte, navíc počatého znásilněním, bude tuto situaci vnímat jinak než muž, podnikatel, kterému spíš vadí neskutečná bruselská byrokracie a podpoří každého, který do jejího soukolí hodí alespoň špetku písku.
Faktem je, že v Polsku chybí nějaká autentická demokratická strana, která by neinklinovala ani k bruselismu, ani ke klerofašismu.
Nicméně, vraťme se k tomu Slovensku. Slovensko se po demokraty vyhraných presidentských volbách stalo jakýmsi antipodem ČR, v níž jak vládu tak presidentský úřad ovládají místním občanům nepřátelští antidemokraté.
Z toho důvodu se po českých luzích a hájích ozývá kvikot, v mnohém připomínající zážitky z vesnické zabijačky. Zejména je to ona slovenská ruka, která na zdech vládních a parlamentních institucí vykreslila ona planoucí písmena "Mene mene tekel ú-parsín", která je začínají strašit. Protože jakékoli objektivní zhodnocení jak vlády, tak i jejího presidenta nemůže skončit jinak než jako zhodnocení onoho babylónského krále Belsazara, jehož království ve shodě s onou předpovědí skončilo, a on se z historie vytratil.
Proto také ta šílená nenávist vůči vítězi slovenských presidentských voleb i proti Slovákům, kteří volili, podle kvikotu "našich představitelů" nesprávně. Faktem je, že česká společnost je polarizována stejně jako ta slovenská (ale i společnost v jiných státech EU), a že výsledek následujících voleb skutečně může být na vážkách a může ho, paradoxně, zvrátit na antidemokratům nepřátelskou stranu i jejich hysterická kampaň, vedená zjevně naprosto neférovým způsobem, jak tomu patrně bylo do jisté míry i na tom Slovensku. Jenže tito lidé jiné než lživé a hysterické kampaně vést neumějí a nemohou, protože si jsou velice dobře vědomi toho, že této zemi a jejím občanům jen a jen škodí.

Putinovi agenti?

Jistěže ono označení "Putinův agent" je dnes stejně zprofanované jako ono volání pasáčka z Ezopovy bajky "vlk, vlk!". Ono neznamená nic jiného, než že dotyčný či dotyčná je jen a jen člověkem, který odmítá podle bruselských návodů škodit tomuto státu a jeho občanům.
Velice je rozebírán Ficův výrok o nedání zbraní Ukrajině. Poněkud se zapomíná na jeho kontext: Slovensko už žádné zbraně nemá, takže opravdu žádné nedodá. Já mohu konstatovat, že Ukrajině nedám chlupy ze své dlaně, jednoduše proto, že mi tam žádné (jako ostatně většině lidí) nerostou. Stal jsem se Putinovým agentem už v matčině děloze, když se mi na dlaních v té době, na rozdíl od jiných částí těla, nezaložily vlasové váčky, nebo až poté, co jsem onen přírodou daný fakt konstatoval?
A je třeba jasně pojmenovat příčinu, proč nejen Slovensko, ale v podstatě celá EU, s výjimkou nějakého pro válku bezvýznamného paběrkování, nemůže Ukrajině žádné zbraně dát: Je to ekologická politika EU, kterou v Bruselu prosadili ruští lobbisté, zcela jistě nepatřící mezi Putinovy nepřátele. A je to celý Green Deal, který tuto politiku zastřešuje do naprostých absurdit.
Řekněme si to upřímně: Pokud bude EU obsazena ruskou armádou (patrně zdaleka ne za takového odporu, jaký jí klade Ukrajina), bude to jakýsi "státní darwinismus", eliminující státy, které do svého čela dosadily mentálně naprosto nekompetentní osoby a k politické moci přivedly hordy hlupáků smíchaných s nepřátelskými agenty, jako jsou různé ekologické a politické neziskovky, a které se v důsledku tohoto svého jednání staly přezrálým ovocem bez trní a jedu.
Takže až bude opilý moloděc znásilňovat vaši dceru nebo manželku, nenadávejte mu. Nadávejte bruselské mocenské centrále, která se dobyla pravomocí daleko nad úroveň onoho "volného pohybu lidí, zboží a služeb", a prostřednictvím těchto pravomocí dovedla k devastaci celou EU, a to na takové úrovni, že ta neobstála v darwinské soutěži států a soustátí. Protože nebýt EU a její ekologické politiky (a podobných monstrozit), byli bychom obranyschopní a byli bychom i schopní poskytnout Ukrajině dostatek vojenského materiálu.

Naděje pro nás

Zcela jednoznačně na nás ze Slovenska zavanula naděje. Naděje, že stávající režim, ač hnusný a nepřátelský, jako byl na tom Slovensku před vítězstvím Fica a Pellegriniho, je pořád ještě možné mobilizací sil voličů odstavit od moci a nahradit režimem demokratičtějším a občanům i státu přátelštějším.
Je to i určitá naděje pro nadcházející EUrovolby, že pootočí kormidelním kolem EU takovým způsobem, že nebude nutné realizovat martýrium s odchodem z ní či jejím rozbitím (byť je možné, že nás ekozblblí občané západních států EU přehlasují, a pak nám opravdu nic jiného nezbude, pokud budeme chtít žít).
Našim politikům je třeba dát jasný signál, že opravdu nechceme zelené nesmysly. V ideálním případě by se do parlamentu EU neměl dostat nikdo za vládní koalici, to by snad trochu vyčistilo scénu a soudruh Fiala by si musel připustit, že je "kůl v plotě", jako jeden z jeho předchůdců.
Stejně bychom měli zatlačit i v následujících volbách do krajů a senátu. Je třeba v senátu zvýšit počet lidí, ochotných hlasovat proti škodlivým nesmyslům, jako je např. Istambulská úmluva, či proti ekologickým zvrácenostem. Vláda by na úrovni krajů neměla mít spojence, ale nepřátele. Krajská zastupitelstva by měla být vyčištěna od zeleného moru, což by zjednodušilo situaci občanů. Je třeba si také uvědomit, že kraje jsou zřizovateli některých středních škol, a že touto cestou je možné klást překážky aktivistům, napomáhajícím "kastračnímu průmyslu" a je možné z této úrovně tlačit i na to, aby se učila fakta a neprovádělo se vymývání mozků ekologickým, genderovým a jiným lhaním a různými "pátky pro budoucnost" oblbovat studenty náhradou výuky faktů ideologickou masáží.
O zatlačení na volby v příštím roce se zcela ještě budu obšírněji zmiňovat. Jen si dovoluji konstatovat, že vítězství vládní koalice v nich by mohlo být srovnatelně katastrofální, jako "Vítězný únor" v roce 1948.

Nezbývá než našim východním sousedům vřele pogratulovat k vítězství nad silami Zla, které už už tuto zemi tlačily do pekel, na cestě do nichž jsme se ocitli po našich parlamentních a presidentských volbách my. Můžeme jim závidět a mladší a schopnější z nás, v případě, že u nás se Zlu podaří fixovat se, budou mít kam utéct s tím, že výkon jejich rukou i mozku půjde na dobrou věc, ne pro účely šíření Zla na světě.

Na okraj atentátu v Moskvě

Je nutno předeslat, že ve státě, jako je Rusko (a spoustě podobných) je velice obtížné poznat, zda jsou zveřejněné výpovědi chycených lidí (možná pachatelů) autentickým projevem vyslýchaných, nebo zda se naopak jedná o projevy velmi dobře pod vedením sadistického vyšetřovatele naučené, případně zcela zmanipulované (zadrženého hraje nějaký herec apod.). Jistě je to akcentováno v zemi, kde soud nad zločincem Berijou probíhal tak, že dotyčného hrál živý herec, protože tento politik (který se pokusil ovládnout SSSR po smrti Stalina) byl pár hodin po svém zadržení zabit, aby se zabránilo jeho osvobození NKVD (později KGB) a nové instalaci do role vůdce.

ISIS a co tam nesedí

Typický džihádista je rád, pokud zahyne během teroristického útoku a ochotně jde i do jeho sebevražedné verze. Každý islámský duchovní vám zcela jistě bude tvrdit (a pravdivě), že sebevražda je v islámu jedním z nejtěžších hříchů. Už vám ovšem neřekne (alespoň většina z nich, a neřeknou nám to velice často ani "odborníci na terorismus" či přímo na islám), že smrt v boji s "nevěřícími psy", byť by šlo třeba o vyvraždění školáků, je, a dokonce i v situaci, kdy je spojena se sebeobětováním pachatele (vč. "sebevražedného atentátu"), považována nikoli za sebevraždu, ale za "smrt na džihádu"
A pokud jdete do zdrojů, přinášejících podrobnější a i "politicky nekorektní" informace o tomto náboženství, tak se nedozvíte, že toto je jediná situace, kdy má muslim od Aláha explicitně slíbeno, že ihned odletí do ráje odpaňovat hurisky. Ani sebectnostnější život, zcela podřízený příkazům a zákazům islámu, toto nezaručuje. Naopak existuje představa, že Aláh zcela dle své momentální nálady dotyčného buď dá také do nebe, nebo ho strčí do plamenů hořící síry a smůly v pekle, a tam ho nechá grilovat libovolně dlouhou dobu (islám nemá očistec, ale nahrazuje ho dočasným pobytem v pekle).
Tato libovůle božské bytosti odlišuje Aláha od křesťanského boha absencí působení zásluh či hříchů na posmrtný osud (byť je jasné, že v případě křesťanství se dá diskutovat o tom, zda vinu na jakémkoli hříchu vlastně nenese Bůh, protože je všemohoucí a vševědoucí a jako takový vystavil dotyčného pokušení ke hříchu, věda, že ten mu podlehne). Ona bezpříčinnost (a některé jiné podobné znaky) vedly ke dlouze udržované představě, že islám je vlastně křesťanská sekta na bázi gnosticismu. Což vedlo na začátku k jeho podcenění, protože gnostické sekty se dařilo vcelku účinně likvidovat.
Ozvěnu této představy najdeme v Danteho "Božské komedii", kde je Mohamed trestán v pekle za "rozštěpenectví".

Finance?

Presentovaní pachatelé přiznávají, že onen atentát spáchali ryze za peníze. Něco takového se u skutečného džihádisty dá velice obtížně předpokládat.
Obávám se, že reální džihádisté by neuprchli, ale nechali se skolit bezpečnostními silami a rozhodně by to nedělali pro peníze (maximálně s vědomím, že o jejich rodiny bude peněžitě po jejich džihádistické smrti postaráno).
Atentát za peníze je prostě něco, co mi nejde dohromady s islámským terorismem obecně a islámským státem zvláště, protože ten má k dispozici dostatečný počet fanatiků ochotných "zemřít na džihádu" jen za posmrtnou odměnu, případně za zajištění rodiny.

Skutečnost?

Vše, co o tomto činu bylo publikováno, je v rozporu s typickým džihádistickým scénářem.
Můžeme se leda dohadovat, kdo si tyhle vrahy najal (pokud jsou chycení muži skutečně pachateli atentátu). Mohla si je najmout

• opravdu ta Ukrajina (byť asi ne lidé kolem Zielenského, spíš nějaká vnitřní opozice, snažící se ukončit válku, nebo Zielenskému zkomplikovat život)
• mohli to být Rusové (odpověď na otázku "CUI BONO" to podporuje) a zase se můžeme leda dohadovat o vztazích mezi aktéry této akce a vedením ruského státu
• mohla to být jakákoli další mocnost, přející si nějakou eskalaci konfliktu, od USA přes EU až po Čínu; a zcela jistě to nemusely být se státem konformní složky, mohli to být i výrobci a distributoři zbraní z těchto států
• mohl to být klidně i nějaký organizovaný zločin, kterému by eskalace konfliktu tak či onak prospěla
• celé to mohlo být motivováno "kalením vody" v souvislosti s konfliktem v pásmu Gazy, od odvedení pozornosti od něj, přes snahu poškodit Rusko jako spolupracovníka jedné ze stran konfliktu až po snahu o démonizaci muslimů

Je docela pravděpodobné, že jsem na nějakou možnost zapomenul, ale daleko pravděpodobnější je to, že za zločinem islámský stát jako takový není.

Proč se islámský stát přihlásil jako pachatel?

Nebylo by to poprvé, co se nějaká teroristická organizace přihlásila k něčemu, co nespáchala. Důvody mohou být nejrůznější: Od ochrany skutečného pachatele až po zvýšení prestiže a strachu nepřátel z ní.
Teroristé jsou od toho, aby vyvolávali strach a hrůzu. Jejich spojení s jakýmkoli významným teroristickým činem zcela jistě vyvolá hrůzu u plánovaných či potenciálních obětí. Proto zcela jistě budou předstírat, že stojí za nějakým hrůzným činem, přestože s ním nemají naprosto nic společného.
Prostě, přihlášení se islámského státu k atentátu je naprosto stejně věrohodné, jako prohlášení Ruska, že za touto akcí stojí Ukrajina.

Je otázka, zda se uvnitř horizontu našeho dožití objeví reálné a věrohodné důkazy o tom, kdo má tento hrůzný čin na svědomí a jaká byla jeho motivace. Obávám se, že dlouhodobě budou k dispozici jen více či méně důmyslné spekulace o "úskoku v úskoku v úskoku", jak praví klasik.

"Tikitalizace" po česku (či spíš bruselsku)

Někteří digitální odborníci pláčou nad tím, jak málo jsou populací přijímány "digitalizační" prvky, které prosazují a "pochodeň pokroku" v tomto nesou, piráti.

Pokrok?

Lidé přecházejí spontánně či alespoň dobrovolně na novou technologii, pokud je

1. jednodušší a uživatelsky přívětivější
2. spolehlivější
3. lacinější

Problém digitalizace spočívá v tom, že to, co z ní občané zatím zažili, nebo mohli vidět ve svém okolí, žádné takové vlastnosti oproti předchozí verzi nemá.
Jediné, co jakž takž funguje, jsou e-recepty. Ovšem, na rozdíl od papírových, nefungují při jakémkoli výpadku elektřiny nebo internetového připojení.
Pokud fungují, mají oproti papírovému receptu výhodu, že lze domluvit s lékařem předepsání, zejména chronicky braného léku, po telefonu nebo e-mailu s tím, že recept přijde jako SMS do mobilu, ale v lékárně stačí občanka, spárovatelná s receptem v databázi. Dokonce funguje i vydání třeba jednoho balení léku v jedné lékárně a dalšího buď později v té samé nebo v jiné Byť pamatuji z dob socialismu, že lékárna tehdy mohla udělat na léky v ní nedostupné "výpis z receptu" (papírový a z papírového) se kterým šel pacient do lékárny jiné.
Datové schránky jsou spíše noční můrou těch, kdo si je museli povinně pořídit, nebo jim byly státem vnuceny.
Pokud mi přijde papírově něco důležitého, tak tomu musím cíleně věnovat určitý čas, abych to vyřídil. Pokud mám datovou schránku, musím do ní prakticky denně chodit, zda se tam neobjevilo něco, co se musí vyřídit hned (včetně toho, že pokud je to dokument s digitálním podpisem, neexistuje záruka, že platnost certifikátu tohoto podpisu neskončí třeba pár minut po doručení, tedy ještě dříve, než si dokument stačím stáhnout a něco s ním provést). Ani nejde zařídit, aby mi někam přišlo echo, že do té datové schránky cosi dorazilo (což se dá nastavit i u řady e-mailových služeb). Opravdu velmi kvalitní služba!
Jinými slovy v reálu pak naprostá většina lidí stráví "úřadováním" s datovou schránkou víc času než strávili dříve "úředním papírováním" (pokud tedy nejsou majiteli nějaké velké firmy běžně komunikující se státními institucemi, u níž digitalizace agendy cestou DS skutečně může přinést nějaké výhody).

Průšvih

Velký Průšvih nastal začátkem loňského roku, kdy byly řadě lidí po změně zákona přiděleny datové schránky a asi sto tisíc z nich se do nich během prvního půl roku nedokázalo dostat. Buď proto, že nemají vůbec počítač, nebo na něm nemají prohlížeč kompatibilní s DS (a kompatibilní na něj nelze nainstalovat).
Opravdu nevidím důvod, proč by musel mít člověk počítač s operačním systémem a prohlížečem určité značky a verze. Do DS se jistě dá dostat z Apple, z Windows (ale jen relativně nových, z XP, které má ještě spousta lidí, to už snad nejde). U Linuxu to také nejde ze všech reálně dostupných a provozovatelných verzí jeho distribucí (a instalace na novou přijde laika zaplacení nějakého IT odborníka s cenou cca 1000 Kč za každou, i započatou, hodinu práce). A je otázka, zda se na nějakého "stařečka", velmi dobře použitelného jako "inteligentní psací stroj", bohatě postačujícího k normálnímu "papírování" majiteli malé firmy, nějaká novější distribuce s prohlížečem kompatibilním s DS dá vůbec dostat. Jistěže se lze dostat do DS i z Androidu, ale zase ne ze všech verzí (které jinak ještě v pohodě telefonují a SMSkují), nehledě k tomu, že šudlení prstem po virtuální klávesnici je dosti hrůzná záležitost. A znám spoustu lidí, kteří z dobrých důvodů, mimo jiné kvůli šílenému nekomfortu dotykových displejů, "chytrý" telefon cíleně odmítají.
Protože je těch lidí takové množství (a s DS nejsou spokojeni ani mnozí z těch, kteří je již nuceně používají), nechal se pan T. Okamura slyšet, že pokud bude mít o volbách v příštím roce dostatek hlasů, tak DS buď zcela zruší, nebo jejich používání postaví na dobrovolné bázi. To je logické, pro větší firmu a její majitele a vedení může být DS užitečná, pro řemeslníka, který zaměstnává akorát sama sebe, případně několik málo lidí, je DS jednoznačně bez jakéhokoli přínosu a jen se akcentují její negativní vlastnosti. Dobrovolné používání této vymoženosti tam, kde to má smysl, je jasným přínosem a je v podstatě i prvkem demokracie. Její nucené používání těmi, kterým to přináší jen práci a starosti navíc, je spíše prvkem totality (tedy agendou pirátů, kteří mají digitalizaci v resortu a přitom rovněž dělají vše pro zničení demokracie v tuzemsku).
Pokud mi někdo namítne, že např. dopravní pravidla musejí používat všichni, tak, je mi líto, jeho námitku lze snadno odmítnout s tím, že nepoužívání DS je něco v principu jiného než jízda v protisměru nebo projetí křižovatky na červenou. Nepoužívání DS je spíš ekvivalentem nevlastnění auta a povinnost vlastnit auto snad ještě vyhlášena nebyla (dokonce neexistuje ani zákon, nařizující vlastnění auta všem podnikatelům nebo OSVČ). Nehledě k tomu, že dopravní předpisy historicky vznikaly konsensem účastníků dopravy a až v moderní době jsou do nich totalitně vnucovány nelogičnosti a nesmysly typu exklusívního postavení cyklistů.

Nejnovější pitomost

Nejnovější pitomostí jsou, pochopitelně, eDoklady.
Opravdu nepatřím k lidem, kteří při mávání mobilem místo plastovou kartičkou prožívají pocity podobné vyvrcholení při souloži.
Já proto vidím všechny nevýhody oné aplikace, od toho, že pokud se mi podělá něco na mobilu, budu bez dokladů, pokud nepůjde elektřina, pak to samé.
Navíc se géniům, kteří to zavedli, podařilo propojit tento systém s dalšími, takže po jeho naskočení došlo k havarování e-receptů. Což je, pochopitelně, obrovský problém, protože papírová náhrada je obtížně dostupná (pokud je vůbec ještě přípustná alespoň jako nouzové řešení) a zcela jistě se tento problém týká jak lékařů, kteří tyto doklady vypisují, tak i lékárníků, kteří podle nich mají vydat léky.
A se stejnou mírou jistoty je to celé obrovský průšvih pro pacienty, pobírající chronicky nějaký důležitý lék. Teoreticky by mohla následkem tohoto digitálního zmetku nastat i nějaká úmrtí, byť se budou v praxi a na konkrétních lidech těžko dokazovat. Ještě mě v souvislosti s tím výpadkem napadla jedna možnost: Psychiatrický pacient, kompenzovaný chronickým podáváním léků a jejich výpadek, vedoucí k jeho dekompenzaci. Dejte mu flintu a může to dopadnout jak loni 21. 12. na FF UK.

Exspirace

Na serveru Lupa.cz je publikován seriál pana Jiřího Peterky
"Jak na digitální kontinuitu"
Je mi velice líto, jeho popis kontinuity digitálně podepsaných dokumentů a nakládání s nimi, aby neztratily svou plnohodnotnost exspirací podpisu, je pro normálního člověka přehlídkou důvodů, proč nic takového nepoužívat.
Uživatelé DS také "hlasují nohama" a veškerou digitálně podepsanou korespondenci, která jim přistane do DS a jeví se jako v budoucnu důležitá, si nechávají na Czech Pointech převádět do papírové podoby s poctivým razítkem a podpisem.
Faktem je, že věci, které je nutno dělat s těmi dokumenty, aby se udržela jejich kontinuita, jsou značně odpornou "digitální masturbací", která se zřejmě dosti velkému počtu občanů protiví a protivit bude.
A zejména nepříjemný je i fakt, že ani tato činnost nemusí stoprocentně zaručovat udržení dokumentu v původní právní síle, protože certifikát digitálního podpisu sice obvykle končí periodicky v předem známé době, ale, bohužel, může se stát (a už se to i párkrát stalo), že certifikát projde bez výstrahy zcela mimo tyto termíny (zejména pokud je nějakým způsobem kompromitován) a pokud se to stane, ztratí okamžitě autenticitu všechny dokumenty na jeho základě podepsané a není možné ji jednoduše obnovit (a rozhodně ne zdarma). Převedení dokumentu do papírové podoby sice také není zdarma, ale je napořád.
Takže se opravdu nelze divit, že lidé raději převádějí došlé dokumenty do papírové podoby a nechají je autentizovat a maximálně nadávají na to, že je to podstatně dražší, než kdyby jim přišel poštou z úřadu papír (nebo si ho tam v úředních hodinách vyzvedli).

Další karamboly

Stav digitalizace poněkud připomíná další karamboly "naší" civilizace, které jsou nám různými pochybnými skupinami či firmami vnucovány.
Elektromobil od roku, kdy jako první vozidlo překročil na uzavřeném okruhu rychlost 100 km za hodinu, s výjimkou záměny olověných akumulátorů za lithiové, neprodělal žádnou podstatnou změnu. A je otázka, zda je ta záměna přínosem, když lithiový akumulátor, na rozdíl od toho olověného, poměrně snadno a s vysokou pravděpodobností vzplane.
Rozhodně je elektromobil technologicky krokem zpět oproti automobilu se spalovacím motorem. Navíc je méně ekologický, protože, s výjimkou států s vysokým podílem jaderné energie v energetickém mixu, produkuje víc emisí než auto se spalovacím motorem, má výrazně kratší dojezd a pokud se elektřina do něj nedotuje, má elektrická energie, potřebná k nabití baterie na ujetí 100 km, vyšší cenu než ekvivalentní energie ve vysokou daní zatíženém benzínu nebo naftě.
Kompaktní zářivky, které nám vnutili ekologové spolu s EU, mají řadu horších vlastností než žárovky a zatěžují navíc životní prostředí rtutí. Proto také lidé spontánně přecházejí na LED svítidla, která alespoň některé z těchto špatných vlastností nemají, ovšem pořád jsou LED svítidla problematická závislostí na dovozu prvků vzácných zemin z Číny (a tamní silně neekologické těžbě těchto rud).
"Úspornější", tj. méně výkonné, vysavače ve skutečnosti spotřebují víc elektřiny než ty, které mají "ekologicky" nahradit, protože stejnou práci udělají za podstatně delší čas. Podobně je to i "úspornými" rychlovarnými konvicemi, protože ty ztratí při pomalejším ohřevu víc energie než ty zakazované výkonnější, ohřívající vodu rychleji a méně plýtvající s energií.
Ovšem, rozdíl mezi kW a kWh méněcenným lidem z "ekologických" organizací či EUrokomise prostě vysvětlit nejde; asi větší úspěch bychom měli u některých chovanců z pavilonu primátů v ZOO.
Tedy, abych se vrátil k té digitalizaci:
Řada prvků digitalizace je v podstatě nedodělaná, případně se digitalizátoři vrhli na řešení, které je v principu špatné (to je v podstatě celá koncepce digitálního podpisu a jeho ekvivalentů, např. "časová razítka") a vyžadovala by celou tu problematiku převést na zcela jiný princip.
Pokud bude digitalizace ve své současné podobě, kdy prakticky nic nepřináší a jen lidem škodí, minimálně přiděláváním nesmyslné práce, násilím prosazována, jak se to i děje (někdy i s odkazováním "musíme, protože EU"), pak nutně povede k odporu společnosti, projevovaném mj. růstem podpory "antisystémových" stran.

Příčiny

Příčinou je údajně polosocialistická podoba našeho státu (vina leží zčásti na některých našich politických stranách, zčásti na silně socialistické EU). V jejím rámci se provádějí tzv. "výběrová řízení". V těchto výběrových řízeních mají hlavní slovo absolventi střední nebo vysoké "úřednické", přesvědčení o své vzdělanostní dokonalosti (podobně jako třeba absolventi řady oborů na filosofických fakultách), avšak nerozumějící podstatě toho, o čem rozhodují (stále více se blíží ideálu "univerzálního ředitele" za komunistů, kterého bylo možné dosadit kamkoli, od továrny na cukrátka po jadernou elektrárnu, a on tam, ve jménu Strany, řediteloval, ve kterémkoli z přidělených podniků přibližně stejně úspěšně). Výsledkem je, že v těch "výběrových řízeních" prakticky vždy zvítězí nejlacinější projekt, tedy v případě digitalizace firma s nejméně kvalitními a kvalifikovanými zaměstnanci, zpravidla též bez nějakého vnitřního systému kontroly kvality odevzdané práce.
Proto vše, co z tohoto systému vzejde, nutně musí být šlendrián.
Alespoň tak mi to vysvětloval jeden pán, který má částečný akademický úvazek a v dalším úvazku pracuje v IT. A nemám důvod mu nevěřit.

Ještě jeden, dosti podstatný, zádrhel

V čele EU stojí producenti nesmyslů typu "dekarbonizace" energetiky. Znamenalo by to, že po podstatnou dobu by na území EU a jejích jednotlivých členských států nebyla dostupná elektřina, tedy, pomineme-li tření ebonitové tyče liščím ocasem a podobné technologie, které nám v oblasti IT mnoho nepomohou. Jakmile začne být přerušována dodávka elektřiny periodickým vypínáním (jak o tom básní někteří ekologové a odborníci na energetiku konstatují, že ekoblbnutí v energetice právě k tomu směřuje, a snad už koncem tohoto roku budeme zažívat cílené vypínání částí rozvodné sítě z důvodu nedostatku elektřiny, jaké pamatuji ještě ze začátku 60. let), přestane celá digitální agenda fungovat, protože buď její poskytovatelé, nebo koncoví uživatelé a nebo klíčové prvky internetu mezi nimi se ocitnou bez proudu a tudíž i bez funkce.
Protože navíc naše vláda dělá vše proto, aby nouzi o elektřinu co nejvíce akcentovala, v podstatě pracuje na vzniku prostředí, v jehož rámci digitalizace prostě nebude fungovat. I kdyby se všichni piráti postavili na hlavu a zpívali přitom o truhle s mrtvolou.

Důsledky

Digitalizace, jak jsem už uvedl výše, má poměrně vysoký potenciál vyvolat u občanů hněv a odpor. Ten, pochopitelně, stát vyvolává i řadou dalších nesmyslů, či rovnou škodlivých opatření, které prosazuje. S těmi se digitalizace může sčítat či dokonce potencovat.
Výsledkem je nárůst procenta nespokojených občanů, ochotných volit kohokoli "mimo systém", protože právě současný systém (právem) obviňují z toho, že stát provádí spoustu nesmyslných a občanům škodících aktivit.
Pochopitelně, nutně to musí vést k nárůstu preferencí antisystémových nebo alespoň systém rozsáhle kritizujících politických stran. Reakce pana Okamury je jistě jen špička ledovce. Navíc ho nelze považovat za něco antisystémového, když se jen bije za naplnění ústavy, v níž referendum máme zakotveno a jen v důsledku aktivit bolševických a fašistických intrikánů nemáme k tomuto bodu ústavy prováděcí zákon.
Už dříve jsem varoval, že někteří naši političtí nicmochři a nýmandi mohou stát dovést do situace, kdy oni sami budou říkat "zlatej Okamura", ale to je v principu problém jejich, ne nás, demokratů.

Z digitalizace státu se tedy povedlo jejím realizátorům, patrně i proto, že ji dostali do rukou antidemokratičtí a antiobčanští piráti, udělat cosi, co významné části společnosti vadí a staví proti vládě i část těch lidí, kteří její strany před cca dvěma roky volili. A má potenciál negativní postoje občanů ještě zvyšovat. Jako volič jedné z opozičních stran říkám: "Jen tak dál, soudruzi! Jen houšť a větší kapky!".

Proč ne "liberální demokracii"

Liberální demokracie má jistě lákavý název, nicméně je svou podstatou jednoznačně prototalitní či přímo totalitní. Z tohoto důvodu je třeba si dávat velký pozor na všechny ty, kdo za ni bojují, protože jsou to buď profesionální a bezskrupulózní lháři, nebo hlupáci. Nicméně i hlupák může být nebezpečný, pokud se dostane na nějakou funkci s nekontrolovanou pravomocí.

Demokracie s přívlastkem

Demokracie buď je, nebo není. Jakýkoli přívlastek dodaný k jejímu názvu mění smysl toho prvního slova natolik, že se přestane jednat o demokracii.
Komunisté tu po únoru 1948 zavedli "lidovou demokracii". Velmi rychle se většina obyvatel tohoto státu přesvědčila, že toto zřízení nemělo s demokracií, ani nějakou "lidovostí" nic společného. Šlo o tuhé totalitní zřízení se spoustou obětí buď zavražděných, nebo léta až desítky let týraných v kriminálech a táborech, zbudovaných podle vzoru sovětských gulagů.
Přestože existují "odborníci", prohlašující, že to žádná totalita nebyla, a že tento režim byl "svou podstatou demokratický, protože vedl dialog s občany", totalita to jednoznačně byla. Ostatně prvky "dialogu" bychom jimi použitými metodami našli i v koncentrácích, jejichž dozorci se sledováním nálad mezi vězni snažili předejít jejich zoufalé vzpouře, při níž mohli přijít o kejhák i někteří z nich.
Později jsme měli "socialistickou demokracii", která rovněž žádnou demokracií nebyla. V oporách režimu zase vládl demokratický centralismus, což byl jen krycí název pro diktaturu jejich nejužšího vedení, navíc většinou členů KSČ, kteří byli na těchto postech dosazeni touto stranou a jasně i jednoznačně úkolováni. V některých těchto organizacích byli ve vedení i nějací nekomunisté na pěkné pozici pátého kola u vozu. Demokratický centralismus vládl i v komunistické straně, ze stejných důvodů.

Aktuální

Aktuálně slýcháme o "demokracii s ochranou menšin" a "liberální demokracii".
"Demokracie s ochranou menšin" pochopitelně nemůže být žádnou demokracií, protože ta je postavena na rovných právech občanů, bez ohledu na to, k jaké skupině náležejí. Jakmile máme ve státě "ochraňovanou menšinu", máme v něm skupinu privilegovaných "nadobčanů", kteří mají práva, na něž ten zbytek prostě nedosáhne. Výsledkem potom pochopitelně není demokracie, ale jakýsi "stát vícera lidu", jaký byl typický např. pro feudalismus. A pokud jsou ona "ochranná" privilegia dostatečně vysoká, blíží se výsledek někam k otrokářství.
Narazil jsem párkrát v internetových diskusích na hystericky pronášený názor: "Takto bezbřeze pojatá demokracie je nemožná a nebezpečná. Co kdyby se většina usnesla a odhlasovala, že ona menšina musí být vyhubena?"
Tento názor je, pochopitelně, zcela nesmyslný. Nenávist nevzniká k minoritě, která má stejná práva  povinnosti, jako zbytek občanů. Nenávist si vysloužili např. Němci, kteří měli za okupace daleko vyšší práva než české obyvatelstvo. Od možnosti chovat na dvorku nejen králíky (jako Češi), ale i drůbež, či možnosti vykrmovat si prase a udělat zabíjačku (která byla Čechům upřena) až po vyšší příděly prakticky všeho, co bylo "na lístky".
A tato nenávist se jistě zúročila po pádu okupačního režimu, minimálně tím, že se Němcům ihned dostalo přídělů, které za jejich režimu dostávali Židé (a které byly ještě výrazně menší než ty české).
Osobně jsem přesvědčen, že pokud by opravdu došlo k naštvání se celé společnosti na nějakou minoritu a ke hlasování o tom, zda ji vyhnat či vyhubit (jako např., byť po jistých peripetiích, byli vyhnáni islámští okupanti ze Španělska po vítězství reconquisty; museli pod hrozbou ztráty hrdla do roka odejít nebo se dát pokřtít), patrně by došlo k nějakým neúspěšným hlasováním s narůstající tendencí hlasů pro provedení tohoto aktu (např. postupné posilování stran s touto akcí v programovém portfoliu), a ona menšina by měla spoustu času (IMHO víc než dvě volební období) se přizpůsobit natolik, aby zbytek občanů neštvala. A pokud by se opravdu nebyla ochotna / schopna chovat jako ostatní občané a vůči nim nekonfliktně, tak, je mi velice líto, by nějakou "kolektivní Darwinovu cenu" vyfasovala plným právem.

Tak tedy "liberální demokracie"

Na Wikipedii najdeme definici, že liberální demokracie sdružuje zastupitelskou demokracii a liberalismus. Problém je už zde, protože nutnou součástí demokracie je i demokracie přímá, realizovaná referendy, plebiscity a podobnými volebními akty, ale i právem petičním, které je legitimní součástí demokracie, a které se populaci, byť to mají ve své definici na Wikipedii, liberální demokraté snaží občanům nejrůznějšími způsoby omezovat či upírat.
Roztomilé je potom konstatování Wikipedie, že pojem "liberální demokracie" je často zneužívám silami, které demokratické a liberální nejsou.
Autoři hesla na Wikipedii opravdu dělali co mohli, nicméně z jejich popisků leze jak to šídlo z pověstného pytle skutečnost, že státy, které oni označují za "liberálně demokratické" jsou v podstatě demokratické (a žádný další přídomek k označení jejich režimu není zapotřebí). Oproti tomu se liberální demokracií stále více ohánějí státy, ale i skupiny, které rozhodně demokratické nejsou, případně mají či prosazují jakýsi režim, který kombinuje demokratické prvky s nedemokratickými, které tu demokracii ve větší nebo menší míře znehodnocují.
Z tohoto důvodu je třeba liberální demokracii označit za stejný paskvil na demokracii jako byly ty výše zmíněné paskvily. A nelze se divit Maďarům, že masívně volili "neliberální demokracii", kterou můžeme do jisté míry ztotožnit s demokracií bez přívlastku.

"My necenzurujeme"

Pan Rakušan, etalonový liberální demokrat, se vyjádřil, že oni přece necenzurují, pouze bojují proti šíření "nesprávných názorů".
Problém zcela jistě spočívá v tom, zda názor, který považuje pan Rakušan a lidé jemu podobní za "nesprávný", takovým skutečně je. Už proto, že pan Rakušan ani lidé kolem něho nemohou dost dobře být nezávislými arbitry, kteří by takovou nálepku byli oprávněni přidělit. Alespoň v tom smyslu, že by s jejich hodnocením souhlasil někdo jiný než oněch cca 17 procent populace, což jsou příznivci současné vlády. A zcela jistě můžeme o vládě, v níž s výjimkou zdravotnictví nesedí na ministerském křesle jediný odborník na danou problematiku, silně pochybovat, zda může mít v oblastech své působnosti správný (=realitě se blížící) názor.
Faktem také je, že cenzura nikdy v historii nebyla zakládána na potlačování nepravdivých informací, ale vždy pro pravý opak. Od starověku až po současnost. Takže naprosto nelze věřit současné vládě, ani EU, která ji má na vodítku, ani ten sebemenší náznak pozitivních úmyslů.
Vláda i EU lžou až se jim od mluvidel práší a potřebují potlačit pravdivé informace, které by je jinak zdiskreditovaly, Za Covidu soudruzi cenzurovali i citáty ze současně používaných učebnic na lékařských fakultách, prostě proto, že jejich konání "proti epidemii" bylo v rozporu prakticky se vším, co se na toto téma budoucí lékaři učí. Nyní asi budou cenzurovány učebnice matematiky, fyziky a chemie, největších nepřátel ekologie obecně a Green Dealu zvláště. Ostatně pan muzikolog v čele ministerstva školství se už vyjádřil, že by rád nahradil na školách matematiku ekologickou výchovou.
Dovoluji si citovat názor pana G. Sitaře, který charakterizuje systém demokracie dvěma podle něj klíčovými komponentami:

1. Svoboda názoru, která zaručuje, že budou vyslechnuty všechny názory, a to i ty na první pohled stupidní, protože to snižuje riziko špatného rozhodnutí.
2. Institut ztráty. Což znamená, že ten, kdo se rozhodl špatně, to pocítí minimálně na svých příjmech, v některých případech ale půjde do mínusu i jinými cestami. To znamená, že bude maximální snaha chyby co nejrychleji napravovat, aby došlo k novému generování zisku.

Liberální demokraté ovšem prosazují jak umlčování diskuse, včetně předkládání názorů, tak i maskování ztrát tím, že různými cestami do nesmyslných a ztrátových aktivit, které jsou ovšem "politicky kladné", převádějí peníze z jiných oblastí ekonomiky, případně pro krytí těchto ztrát peníze tisknou.
Faktem je, že pokud by např. provozovatel fotovoltaické elektrárny měl žít z jejích zisků a ještě z nich platit splátky za její postavení, neměl by sebemenší šanci, protože by to byl silně ztrátový podnik. Pouze dotace, tedy peníze ukradené z kapes všech občanů a předávané "solárním baronům", činí z této ekonomicky naprosto nesmyslné činnosti lukrativní podnik. Podobná situace je prakticky u všech aktivit. které liberální demokraté prosazují, např. v souvislosti s Green Dealem.
V médiích hlavního proudu se, pochopitelně, o naprosto ztrátových aktivitách, hrazených na náš úkor z našich kapes, prakticky nic nedozvíte. I to je ono "potlačování šíření nesprávných informací".

Liberální demokracie tedy představuje novodobou totalitní a prototalitní ideologii, která v současné době nahrazuje fašismus a komunismus (a jejich různé odnože). S demokracií nemá naprosto nic společného, je v podstatě jejím antagonistou.

Kvil na zelených vlnách.

V Britských Listech byl 9. 2. 2024 zveřejněn článek "Od popíračství ke zdržování a přivlastnění. Jak se vyvíjí postoj středoevropské krajní pravice ke změně klimatu?" autorů Martin Vrba, María Elorza, Michele Bertelli.
Ten článek má jednoznačně pozitivní vyznění v tom smyslu, že demonstruje jak moc klimapodvodníkům a alarmistům teče do bot a oni se snaží co nejvíce prodloužit dobu, kdy budou moci dostávat peníze za své naprosto pochybné aktivity.

Historie klimapodvodu

Dříve klimapodvodníci blekotali o jednoznačně prokázaném antropogenním  oteplování klimatu "o němž existuje vědecký konsensus", což činí i autoři citovaného textu a zcela ignorují, že existuje řada veřejných prohlášení vědců (skutečných, ne železničních inženýrů spekulujících s emisními povolenkami) o tom, že žádná katastrofa nehrozí, případně že antropogennost současného oteplování není nijak prokázána.
Nejnovější takovou akci organizuje nositel Nobelovy ceny za rok 2022 za fyziku John F. Clauser. Deklarace "Klimatická nouze neexistuje" má nyní 1897 signatářů a jejich počet stále roste. A jsou to především vědci z exaktních či o exaktnost se snažících oborů. Na rozdíl od nich je "klimatická nouze" záležitostí záškolaček s psychiatrickou diagnózou a lidí na srovnatelné intelektuální a vzdělanostní úrovni. Pochopitelně, existují i hochštapleři, hlásající onu "nouzi" čistě účelově, a snad ještě mohou existovat i nějací pomýlení, co činí totéž bona fide, a dělají těm předchozím ony leninské "užitečné idioty".
Faktem ovšem je, že pokud autoři odkazovaného článku na Britských listech hned na samém počátku píší o "zpochybňování vědeckého konsensu o změně klimatu" tak zcela jednoznačně nepíšou pravdu, protože pokud se opravdu jen trochu touto problematikou zabývají, musejí o deklaraci "Klimatická nouze neexistuje" a podobných akcích staršího data dobře vědět, takže je toto prohlášení s vysokou pravděpodobností jejich zlý úmysl, nikoli omyl.
Rovněž je faktem i to, že vědecká i občanská diskuse o oteplování byly násilně ukončeny právě v době, kdy se začínaly scházet argumenty alarmistické blábolení vyvracející. I to je důkaz toho, že žádný konsensus o klimatické hrozbě neexistoval a neexistuje. Takový konsensus může nastat leda v situaci, když se u piva sejdou solární baroni se spekulanty s emisními povolenkami.
Klimaalarmisté také ignorují jeden důležitý fakt: Celá teorie o antropogenním klimatickém oteplování není nic jiného než politicko - filosofický žvást, protože vědecká teorie musí být popperovsky falsifikovatelná, tedy musí mít nadefinováno, co se pozoruje, nebo naměří (atd.) aby se prokázalo, že tato hypotéza či teorie je neplatná. Což klimablábol nemá: Otepluje-li se, je to známka oteplování, ochlazuje-li se, je to známka oteplování, pokud se teplota nemění, je to snad ten nejhrůznější důkaz oteplování.
Tedy, abych byl akurátní, mimo oblast exaktních věd existují obory, v jejichž rámci ona Popperova pravidla pro vědu neplatí, což ovšem spíš zpochybňuje zařazení těchto oborů mezi vědy.

Změna taktiky

Lidem v pozadí "klimatické nouze" začíná být jasné, že se jejich lež stále více hroutí. Navíc jimi prosazovaná opatření jsou v naprosté většině viditelně zcela účelová, sloužící obohacení určitých lidí, napojených na "klimaprůmysl", spekulace s emisními povolenkami, pobírače dotací na nefunkční OZE i na vymýšlení ekohovadin, jako je ta zmíněná v postu ze 13. 1. t.r. Jistě jsem na nějaké klimaparazity zapomněl, takže se jim omlouvám.
Je mi to velice líto, ale na straně klimaalarmistů prakticky zcela chybí nějací altruisté, jevící se jako nezištní bojovníci za dobrou věc (snad s výjimkou slečny Grety, ale u ní je ten altruismus spíš dán její diagnózou než svobodným zaujetím postoje). Což vidí stále více občanů a je to rovněž jeden z faktorů, které vzbuzují jejich skepsi ke klimaalarmistickým tézím a hněv vůči těm co jim pod praporem těchto nesmyslů škodí. Ostatně, v současné době se po celé EU bouří zemědělci a jejich cílem je likvidace "ekologické" politiky vedení této organizace, jejíž vlajkovou lodí je snůška totálních hovadin a nesmyslů, pojmenovaná Green Deal. Je jistě v čerstvé paměti, že se 19. 2. tyto protesty objevily i u nás.
Jistěže vzdělanější a inteligentnější část občanů EU vidí i to, že ekologové velice často prosazují opatření, která ve skutečnosti skleníkový efekt zvyšují (např. náhrada uhlí asi o polovinu až tři čtvrtiny skleníkovějším zemním plynem), případně vidí ekopodvody (asi jako  když Rakousko žene elektřinou z JE Dukovany, ale i z našich uhelných elektráren, vodu do horních nádrží svých přečerpávacích elektráren a když je poté spustí, má najednou "bezuhlíkovou a nejadernou elektřinu". Průměrný Rakušák, který má v zásuvkách speciální vložky, odrážející zpět radioaktivní elektrony z jaderných elektráren, je, pochopitelně, nadšen.
Samozřejmě, Němec, který vypnutím jaderných elektráren významně snížil emise sodovkového plynu, je na přibližně stejné úrovni.
Nicméně všem zúčastněným na klimapodvodech musí být jasné, že v souvislosti se stále více se rozcházejícím vývojem klimatu s katastrofickými předpověďmi alarmistů, i se stále širší publicitou a následující obecnou znalostí nejrůznějších nesmyslů, podvodů a dalších jimi produkovaných desinformací, se blíží okamžik, kdy spadne klec a tok dotací bude utnut. Také začínají chápat, že dopad toho, co prosazují, na normálního občana (kterého si jako političtí aktivisté, tedy sociální parazité, snad ani neuměli představit) je tak katastrofální, že vyvolá negativní reakce, které budou spíše přibývat a sílit.
Právě z tohoto důvodu se snaží změnit taktiku a začínají bojovat proti "zpomalovačům", tedy těm, kteří bojují proti předčasnému provádění jejich hovadin, případně proti zavádění toho, co je zjevně škodlivé a současně to klima nijak neovlivňuje. Případně to dokonce klimatu škodí.
Pochopitelně, cíl je jasný: nahrabat si co nejvíc, dokud to ještě jde.
Autoři citují blekotání jakéhosi ekosoudruha Williama Lamba o "diskurzech klimatického zdržování".Ten ovšem naprosto ignoruje realitu. Pokud EU produkuje jen osm procent sodovkového plynu, potom ani pokles její produkce na nulu v podstatě k ničemu nevede. Dopad těch osmi procent, i kdyby platily všechny ekolži o šíleném dopadu emisí sodovkového plynu na klima, je v podstatě (vzhledem k mohutnému rozptylu naměřených hodnot reálných dat z meteostanic) neměřitelný. Šílené představy, jaké představila soudružka Leyenová, že by EU za své peníze jímala a nějak "zneškodňovala" sodovkový plyn produkovaný jinými státy bny měly do voleb do EUroparlamentu dojít co nejvyšší publicity, aby ovlivnily volební preference.
Autoři ovšem zuřivě popírají poškozování občanů a celé ekonomiky opatřeními, která v "boji za klima" vnucují společnosti. Ze lži je přitom usvědčují bouře zemědělců po celé EU. A začínají se ozývat i další skupiny lidí.
Ona "všudypřítomnost" "diskurzů klimatického zdržování" nad níž autoři článku lamentují, je prostě dána tím, že ony negativní dopady ekologických idiotismů na společnost i jednotlivé občany jsou jasně viditelné a na rozdíl od jurodivých zelených vizí jsou i svědectvími a materiálními důkazy též doložitelné.
Trnem v očích ekosoudruhů je světoznámá kniha V. Klause "Modrá, nikoli zelená planeta", která jasně a s velkou prozřetelností ukazuje antidemokratičnost ekologických organizací a presentuje "boj za klima" jako prostředek neomarxistických zločinců k ovládnutí společností šířením lží o "šílené klimatické hrozbě".
Berou si do úst také Alexandra Vondru, který se podle nich stal z "popírače" "zdržovatelem". Nicméně jeho postoj k demonstracím zemědělců 19. 2. (se zfalšovaným dopisem jednoho z jejich představitelů Putinovi) ho totálně degradoval a měl by vyloučit jakoukoli podporu tohoto politika od demokraticky smýšlejících voličů.

Pokud se týká toho "zdržování

Soudruzi blekotají o "strategiích klimatického zdržování":

• "přesměrování odpovědnosti"; tj. je jim solí v očích pravdivé konstatování faktu, že země třetího světa zvyšují emise takovou rychlostí a intenzitou, že nějaký pokles emisí EU je vedle toho nezajímavý, neřeší ani to, že k onomu nárůstu emisí v těchto zemích přispěla i jejich politika outsourcováním některých výrob z EU do zemí, v nichž nevládnou pimprlata zelených extrémistů
• "prosazování netransformativních řešení"; aneb ekologové ze zásady odmítají zavádění nových, emise snižujících a přitom ekonomiku nepoškozujících opatření; v tom jsou dobrými následovníky Římského klubu nevzdělanců a hlupáků, jehož katastrofické bláboly nikdy nevyšly právě proto, že došlo ke kvalitativní změně technologií (a pro svou nevzdělanost a hloupost ani nebyli s to tuto změnu prognózovat ani v situacích, kdy ona kvalitativně odlišná technologie již byla, byť třeba v nějaké zárodečné formě, k dispozici)
• "zdůrazňování nevýhod"; to, pochopitelně, není zdůrazňováním, ale zcela realistickým konstatováním dopadů ekologických zrůdností na celý stát i jednotlivé občany (mnohdy spíš podceněným)
• "kapitulace" (čili konstatování, že neumíme poručit klimatu); ekologové prostě nechápou, že s děním na Slunci a dalšími skutečnými příčinami změn klimatu se prostě nic dělat nedá, oni holt "poroučejí větru, dešti", jako modrokošilatí blbové a zločinci v padesátých letech minulého století

Naopak soudruzi ekologové pozitivně hodnotí "prozření" soudruha premiéra Fialy, který ještě v roce 2021 v rozhovoru pro Reflex zdůrazňoval, že není přesvědčen o tom, že klimatické změny by byly způsobeny lidskou činností. Tak nějak nereflektují, že šlo o čistě účelovou lež, která mu měla před volbami přihrát nějaké hlasy (což se, bohužel, podařilo) a že tento člověk v době předvolební kampaně snad neřekl nic, co by takovouto lží nebylo.
Ekologové v článku dále nadávají na Polsko a Maďarsko, jejichž vlády na jejich pindání více-méně kašlaly, solí v očích je jim zejména polský důl Turów. Je jasné, že Tusk, kterého progresivističtí voliči dostali do čela Polska, bude dělat "ekologii" a opět přivede Polsko do dvouciferné nezaměstnanosti, inflace a bídy. Čímž v podstatě splní to, o co ekologům jde (jak to dělá u nás Fiala).

Jak proti těmto extrémistickým škůdcům?

Zcela jistě musí ztratit podporu politiků, tj. je nutné volit takové, a to na všech úrovních, kteří mají k ekologii alespoň skeptický, pokud ne přímo negativní, postoj. Přičemž bychom neměli dbát na předvolební řečičky (těmi proslul i náš nynější premiér; ten je ovšem v současnosti ekologičtější než bruselští soudruzi a ony předvolební skeptické postoje byly s vysokou pravděpodobností jen součástí předvolebních účelových lží). Je nutno se spíš podívat do minulosti daného politika, případně strany. Případně dát na někoho věrohodného, kdo to udělá za nás. "Veřejnoprávní" média to rozhodně nebudou, byť to mají v popisu práce a údajně právě z těchto důvodů si je "rádi" platíme. Nicméně, dokud existují různé alternativní informační zdroje, lze nahlédnout spíš do nich a vyhledat si, co o daném politikovi (straně) psaly.
Zcela jistě je vhodné podpořit "antiekologické" protesty zemědělců a dalších pracujících, minimálně tolerancí jejich akcí, případně vysvětlováním svému okolí, proč jsou tyto akce důležité, a že vlastně tito lidé bojují i za nás.
Mimochodem, v souvislosti se snahou omezit chovy krav na území EU se objevují snahy hovězí dovážet z Argentiny, kde jsou krávy "brojlerovány" hormony a antibiotiky, v EU přísně zakázanými. A navíc jsou krmeny GMO plodinami. Proto je argentinské hovězí výrazně levnější než z evropských chovů, které musejí plnit dosti náročné podmínky. Objevily se i úvahy o obdobných dovozech z Afriky.
Naprosto podobná situace nastala i v souvislosti s pšenicí z Ukrajiny, která je prošpikována pesticidy a dalšími v EU zakázanými látkami, přičemž některé její šarže obsahují i GMO pšenici.
Bez ohledu na to, že jak v případě onoho masa tak i oné pšenice se jedná o látky a organismy naším zemědělcům striktně zakazované (což výrazně zdražuje jejich produkci), v případě dovozu, majícího za účel kamufláž negativních dopadů ekologie a války na Ukrajině na zásobování obyvatel potravinami, a patrně prodávaných hlavně "plebsu", tyto látky a organismy bruselským úředníkům a jurodivým ekologům nijak nevadí.
Celé to budí dojem, že EU, potažmo zeleným, vůbec nejde o ty hormony, antibiotika, pesticidy, GMO atd., že jejich skutečným cílem je zničení zemědělství ve státech EU.

Co dále?

Nedejme se zmást žvaněním "odborníků". Nyní se objevuje blekotání, jak vysoko narostly teploty oproti "preindustriální" éře. Pochopitelně, v té době (polovina 18. století) ještě přetrvávala známá "malá doba ledová", která nastoupila na přelomu 16. a 17. století a přinesla hospodářský úpadek, hladomory, morové epidemie a byla také jednou z příčin třicetileté války. Zimy, během nichž tlustě zamrzalo Baltské moře, takže po něm mohlo přepochodovat švédské vojsko i s kanóny na sever Polska a Německa, jsou naprosto nepřirozené a šíleně škodlivé. I kdyby to bylo možné (jakože není), rozhodně bych bojoval proti umělému navozování tehdejšího silně nepříznivého klimatu.
Bezectní klimalháři berou za počátek svých měření právě "preindustriální" období "malé doby ledové" a naprosto ignorují právě zmíněné 16. století, v jehož druhé polovině byly teploty mnohem vyšší než ty současné, dokonce jsme tu zažili i pár roků "bez zimy", kdy podzimní plískanice přešly do jarních a už v únoru kvetly jabloně (aniž by později zmrzly). Obilí v těch létech dozrávalo tak rychle, že někteří odvážnější sedláci po sklizni hned zorali strniště a oseli pole znovu a do podzimu stihli druhou úrodu. Byla to léta značné hospodářské prosperity, laciných potravin a populačního růstu.
Pochopitelně, před tím bylo ještě teplejší středověké klimatické optimum, a také se v jeho průběhu neděly žádné ekology blábolené hrůzy s výrony metanu z permafrostu apod. V tomto období u nás byly teploty asi jako na severozápadě Chorvatska (Pula a okolí) a rostly u nás běžně smokvoně, v podstatě jako plevelné křoví. Akorát se zřejmě na jeho konci párkrát zhroutil arktický vortex, což vedlo ke kronikáři popsaným extrémům (silně chladného) počasí v rámci "zlých let" po smrti krále Přemysla Otakara II. Nicméně, starší z nás budou pamatovat ono šílené ochlazení o třicet stupňů v noci ze Silvestra 1978 na Nový rok 1979. A to se vortex zhroutil za daleko studenějšího klimatu než jaké je nyní. Takže ono oteplování, v rozporu s výhrůžkami alarmistů, tento jev vyvolat nemusí.
Rozumným lidem je třeba tato fakta a souvislosti vysvětlovat, méně rozumné, popřípadě ekonáboženské fanatiky je vhodné spíš lehce vyhecovat k nějakému blábolu typu "v kamnech budu topit mrkví" nebo "vypnutí elektřiny mi nevadí, místo elektrickou lampičkou budu na televizi svítit svíčkou" apod.
Je třeba při každé možné příležitosti zdůrazňovat negativa dopadů "ekologických" opatření na normální občany. Je třeba co nejvíce šířit povědomí o nesmyslech a absurditách, kdy "klimaticky ochranná" opatření ve skutečnosti zvyšují emise skleníkových plynů. Je třeba se i ptát, kdo už konečně vyvine solární panely, dávající elektřinu i v noci, a větrníky, dávající ji i za bezvětří. A je třeba tvrdě konstatovat, že levná, vysoce účinná a technicky schůdná metoda skladování elektřiny není ani na úrovni laboratorních pokusů a bez něčeho takového jsou větrné a sluneční elektrárny jen předražený šrot.
Opakovaně uvádím, že existují tři největší nepřátelé ekologie, a těmi jsou matematika, fyzika a chemie. Pokud bereme za součást matematiky i jednoduchou logiku, tak jsou tři, pokud ne, tak jsou ti nepřátelé čtyři, doplnění zdravým selským rozumem na počet děsivých jezdců z Apokalypsy.
Soudruh Bek se dal slyšet, že by ekologie měla být zavedena na školách místo matematiky, zcela jistě ví proč - protože bezcenné bláboly ekologů jsou většinou vyvratitelné elementárními kupeckými počty a je jistě snaha, aby jich další generace nebyla schopná a tudíž byla snadno oblbnutelná ekolhaním.
Pokud k tomuto opatření dojde, bude nutno tento hnus sabotovat domáckou výukou počtů a dalších matematických úkonů. Může to mít, byť v delším časovém horizontu, větší efekt než účast na nějaké demonstraci.
Děti nechme třeba najít na internetu plochu některé jaderné elektrárny a spočítat, kolik by vyrobily za rok elektřiny fotovoltaické panely na stejné ploše a kolik vyrobí ta elektrárna.
Někteří obyvatelé Rakouska věří ujišťování zelených, že fotopanely na nespuštěné elektrárně ve Zwentendorfu vyrábí tolik elektřiny, kolik by vyráběla ona jaderná elektrárna, kdyby byla spuštěna. A tvrdí to i někteří zelení. Na výpočty, které by to vyvrátily, prostě mentálně a vzděláním nemají (a ti, co mají, účelově lžou).
Kdo jste poblíž, udělejte si výlet na Dráhanskou vysočinu, kde jsou zaniklé obce právě z kolonizace ve druhé polovině 16. století, kdy byla tato krajina zcela odlesněna (snad mimo nějaké háje) a lidé se tam, v nadmořské výšce kolem 400 metrů, uživili. Přitom je znám rozsah jejich polí (zbyly po nich tzv. plužiny, zmapované archeology a nalezitelné v lesích jako prostory mezi protáhlými vyvýšeninami), takže víme, že v současném klimatu by se srovnatelný počet lidí na stejné ploše polí obdělávaných trojpolním systémem prostě neuživil. Ještě pořád není dost teplo. Pochopitelně, za třicetileté války ty obce postupně zanikly, některé v souvislosti s válečným drancováním (v takovém případě víme po prostudování hromadných hrobů, kolik tam žilo lidí), a, vzhledem k ochlazení klimatu, již nebyly obnoveny.
Osud těchto obcí je názornou ukázkou změny klimatu na dobu cca půl století na vyšší teploty, než jsou nynější, a současně i katastrofálního dopadu následného ochlazení (na "preindustriální" teploty, po jakých baží ekologové).
Dostatečný protitlak pokud možno celé společnosti povede k tomu, že se klimatické šílenosti nepodaří prosadit a naopak je bude možné odbourat po konstatování, že jurodivé předpovědi katastrof se zcela rozcházejí s realitou.
Mimochodem, je mi jasné, že teploty ve městech poblíž rovníku mohou dosáhnout teplot srovnatelných třeba s pouštěmi na stejné zeměpisné šířce, nicméně to je vinou mizerného urbanismu, který v podstatě vyrábí umělé pouště, nikoli klimatu jako takového (jak tvrdí klimalháři). Když se podíváme na záběry urbanisticky zhudlařeného města Brazília (třeba ve filmu "Muž z Ria"), tak nám musí být jasné, proč tam lidé nechtějí žít a proč se městský intravilán přehřívá až na teploty odpovídající sauně nebo Sahaře.

Perlička na závěr:

Na konci oné citované snůšky nesmyslů se skrývá perla zvící kokosového ořechu:
"Tento text vznikl s finanční podporou Evropské unie. Vyjádřené názory a stanoviska patří pouze autorům a nemusí odrážet názory a stanoviska Evropské unie nebo Evropské výkonné agentury pro vzdělávání a kulturu (EACEA). Evropská unie ani orgán poskytující podporu za ně nemohou nést odpovědnost."
Jinými slovy, už samotná EU se začíná distancovat od ekomagořin, přestože jejich publikování stále ještě podporuje.
Příznačné také je, že v rozporu se zavedenou tradicí Britských Listů ani jeden z autorů citovaného blábolu nemá ve své charakteristice uveden kontaktní e-mail.

Ano, s blbci řízenými podvodníky a lidmi na "boji za klima" vydělávajícími nehorázné a bezpracné peníze, je nutno stále bojovat a podporovat všechny, kdo takový boj provádějí, třebas i ve větším rozsahu než my sami. Dokonce i v případě, kdy s nimi ne vždy a ne ve všem souhlasíme po politické linii, je potřeba je podpořit coby "nepřítele našeho nepřítele". Pokud to neuděláme, tak budeme živořit v dle ISO norem zateplených zemljankách a žrát brouky a žížaly. A jestli se takového konce ekologické politiky EU obecně a Green Dealu zvláště nedočkáme my, starší, dožijí se toho beze změny současné ekolinie naše děti.

Zrušení Green Dealu je politika

Někteří z protestujících zemědělců odjeli z pražské demonstrace poté, co zjistili, že je jejich protest "zneužit" politikou. Je mi líto, provedli hloupost.

Klima

Celá téze o "klimatické nouzi", o tom, jak se "upečeme", z permafrostu budou šlehat "ohnivé fontány hořícího metanu" a z nich vylezou "miliony let staré viry a bakterie, které nás sežerou" je jen snůškou nesmyslů a vědomě hlásaných nepravd.
Klimatičtí soudruzi záměrně umístili svůj "referenční bod" do roku 1750, kdy ještě doznívala malá doba ledová, panovala těžká nouze, řádily epidemie a katastrofální situace vyvolávala sociální pnutí, které vedlo v cca polovině 17. století k občanské válce v Anglii a na konci 18. století k revoluci ve Francii (mimo jiné, u nás bída vyvolala několik selských vzpour a prudké ochlazení na začátku 17. století bylo jednou z příčin odstartování Třicetileté války.
Kdyby tento bod byl umístěn o 200 let dříve (1550), bylo by současné klima výrazně chladnější než takovýto referenční bod.
Řekněme si to upřímně, kdyby skutečně existovala možnost vrátit lidskými aktivitami klima na úroveň "preindustriálního" roku 1750, byl bych jednoznačně proti, právě proto, že to bylo období bídy, hladomorů, epidemií (proti jakým byl covid beránčí vrnění) a z toho plynoucích negativních sociálních jevů.

Realita

Václav Klaus ve své světoznámé knize "Modrá, ne zelená, planeta" jasně předpověděl, že celý boj za klima není ničím jiným, než prostředkem nových bolševiků či bolševikofašistů v boji proti demokracii a tržní ekonomice, tedy tomu, co evropskou civilizaci posunulo na první místo ve světě. A vedlo i ke známému výroku, že "na svět je mnoho kultur, ale pouze jediná civilizace, ta evropská". Což není výplod nějakého evropského šovinismu, protože ta slova padla zvenčí, od islámského politika, známého pod přezdívkou "Atatürk", tvůrce moderního tureckého státu po první světové válce.
Ostatně, ani V. K. nepsal nic nového, už dávno před ním byli zelení označováni za "melouny", protože jsou sice na povrchu zelení, ale uvnitř rudí (a o té rudé se můžeme jistě přít, zda je bližší rudé na vlajce SSSR nebo rudé na vlajce nacistického Německa).
Nenávist ekologů všech možných druhů k demokracii je v podstatě jasná: Jejich jurodivé fantasmagorie nejsou v demokratické společnosti prosaditelné. Může jim pomoci pouze tuhá cenzura pravdivých informací o klimatu a omezování demokracie nejrůznějšími způsoby. U nás se opakovaně dostaly strany se "zeleným" programem do Parlamentu v podstatě podvodem, tím, že žádnou zelenou politiku ve svém volebním programu buď neměly vůbec, nebo jen ve velmi redukované podobě (naposled Piráti). I sami Zelení pronikli na jedno období do PS PČR na základě s vysokou pravděpodobností zfalšovaných předvolebních průzkumů.
Kdo chtěl, tak si povšiml, že 17. listopadu minulého roku stávkovali VŠ studenti nikoli za demokracii (za kterou se bojovalo v roce 1989, nicméně i v tom roce 1939), ale "za klima a změnu systému". Té "změně systému" je třeba porozumět právě jako "alias" pro odstranění demokracie a tržní ekonomiky. A je úplně šumafu, jestli smýšlení těchto demonstrujících má blíže k bolševismu nebo fašismu, důležité je, že je svou podstatou antidemokratické.

Politikum

Politickou institucí je už IPCC, protože ten vznikl na politickou objednávku v době, kdy britská premiérka Thatcherová bojovala za uzavření britských dolů a potřebovala snížit odbyt (a cenu) uhlí. IPCC nikdy neprodukoval vědu a počínal si vždy jen politicky.
IPCC dosud nedefinoval globální teplotu Země (ve smyslu "To a to se naměří, provedou se s tím takové a takové výpočty a výsledek je globální teplota"). Z tohoto pohledu je v podstatě "růst globální teploty" pavědecké blábolení.
V čele IPCC stál dlouhá léta spekulant s emisními povolenkami, vzděláním železniční inženýr. Tedy člověk s nulovou odborností o klimatologii a se značným střetem zájmů. Nedá se předpokládat, že by jím vedený panel uveřejnil vědecká fakta, snižující cenu emisních povolenek, nebo dokonce zpochybňující smysl jejich existence.
Přitom nejde o konkrétního člověka, ale o to, že jeho existence na postu šéfa IPCC znamená, že tato organizace neměla (a patrně dosud nemá) žádné mechanismy, bránící tomu, aby se do jejího čela dostal odborně nekompetentní člověk s kolosálním střetem zájmů. A ani takové, které by člověka těchto vlastností z jejího čela odstranily (údajně "byl odejit" za jakýsi sexuální skandál).
Faktem je, že řadový vědec, pokud oponuje nějakou práci k publikaci, nebo grantovou přihlášku aṕod., tak musí dát minimálně čestné prohlášení, že autora toho oponovaného dokumentu nezná a nemá s ním nic společného. A pokud by se provalilo, že třeba před patnácti lety byli spoluautory publikace, dostane "zaracha" na podobnou činnost trvajícího celá léta.
Za velice důležité je třeba považovat i to, že "antropogenní globální oteplování" není vědecká hypotéza či teorie, protože není popperovsky falsifikovatelná. Čili každá vědecká hypotéza, alespoň v exaktních a kvasiexaktních oborech musí mít stanoveno, jaká měření / pozorování / výsledky výpočtů (atd.) povedou k tomu, že ji bude nutno, zcela či z části, zavrhnout. Takový soubor parametrů, vedoucích k jejímu zavržení, tato propaganda nemá.
To, že to byl politický projekt, nikoli věda, je také příčinou neúspěchu z vědecké pozice přinášených oponujících fakt (80., 90. léta). Politika totiž fakta nepotřebuje, jen lži, které si sama vygeneruje.

Green Deal

Green Deal, či New Green Deal je ryze politický projekt, který nemá absolutně nic společného s vědou a v podstatě ani s klimatem.
Pokud by tomu tak nebylo, nemohla by být v rámci Green Dealu a jeho příprav prosazována opatření, která jednoznačně zhoršují skleníkový efekt, nebo přímo ohřívání planety.

• nedělal by se přechod uhlí k výrazně skleníkovějšímu (započteme-li úniky výrazně skleníkovějšího metanu) zemnímu plynu
• nesnižovaly by se emise CO2 vypínáním jaderných elektráren
• neprosazovaly by se elektromobily, mající výrazně vyšší emise CO2 než auta na benzín a naftu, ovšem jdoucí ven komíny elektráren, o čemž ovšem člověka, věřícího ještě na antropogenní globální oteplování nepřesvědčíte
• nehledě k tomu, že elektromobilizace a vyšší zapojení OZE do výroby elektřiny by znamenaly totální překopání rozvodné sítě s obrovskými dopady na ekologii (a patrně nepřímo i na klima)
• nepoužívala by se OZE emitující superskleníkový (víc než 22 tisíckrát proti CO2) fluorid sírový, navíc v atmosféře perzistující minimálně tisíce let
• "klima ohřívající" je v podstatě i ekology tlačený vodík, protože v atmosféře blokuje odbourávání silně skleníkového metanu
• velké plochy černých FV panelů snižují odrazivost zemského povrchu a přispívají k ohřívání planety také

Našlo by se toho podstatně více.
Proto lze jednoznačně konstatovat, že prosazovatelům Green Dealu naprosto nejde o klima, ale jen a jen o plnění vlastních kapes nejrůznějšími dotacemi, podporami a granty. Samotné klima mají u koncové části trávícího ústrojí, takže bezostyšně provozují aktivity, které planetu ohřívají. Je to ostatně nepřímý důkaz toho, že jejich vůdcové na antropogenní oteplování klimatu sami nevěří.

Dopad Green Dealu

V současném době jsme svědky katastrofálního dopadu Green Dealu na celou ekonomiku. Kvůli tomuto "souboru opatření" krachují továrny a EU se stala totálně impotentní i v oblasti vojenské, protože nemá jak nahradit zbraně a munici zaslané na Ukrajinu. Green Deal znemožňuje rozjetí zbrojní výroby, což představuje přímé ohrožení EU a jejích členských zemí. Jakmile padne Ukrajina, bude si moci Rusko utrhnout většinu EU jako přezrálé jablko. Otázka je i to, jak by na to zareagovali Green Dealem sužovaní občané, zda by časem nevítali Rusy záplavou šeříkových květů jako zachránce.
Není divu, že při prosazování Green Dealu a jeho prvků byla v EUroparlamentu nalezena "ruská stopa", minimálně u lobbistů "za ekologii" v bruselských kuloárech bojujících. Ví se i o napojení některých poslanců parlamentu EU na Rusko a známé jsou i příklady vedoucích představitelů členských zemí EU, odcházejících do "politického důchodu" na výborně placených místech v ruských státních a polostátních firmách.
Je to naprosto logické, kterýkoli, byť i jen průměrně schopný vůdce bude podporovat rozkladné síly, ničící ekonomiku a morálně devastující i politiku zemí, které jsou jeho stávajícími či předpokládanými budoucími nepřáteli či alespoň konkurenty. A Putin je spíš schopný než neschopný, takže jeho podpora zelených, vedoucí k ekonomické i politické katastrofě EU, je zcela očekávatelná, i kdyby výše zmíněné důkazy neexistovaly.

Tak tedy politika

Je mi velice líto, jakákoli demonstrace na omezení Green Dealu či jeho konkrétních prvků, od šílené byrokracie až po zdražování vstupů do zemědělství a nařizování různých pěstebních nesmyslů, vyřvávaných panelákovými ekology. A každá se dotkne ekonomických zájmů parazitů, kteří "boj za ekologii" či "boj za klima" provádí profesionálně a mají z něj velké a v podstatě bezpracné zisky.
Na poli bojovníků za ekologii i bojovníků za klima prakticky neexistují žádní entusiasté, kteří by tento boj vedli coby uvědomělé dělání dobra. Jsou zde prakticky jen vykukové, pro něž je tento boj způsobem živobytí. To platí i ve světě. A slečna Greta, která navíc má na svůj entusiasmus papír od psychiatra, to nevytrhne.
Představa, že pracující zaprotestují a vláda pochopí, že si počíná chybně a chybu napraví, je hodna ruských mužiků a dělníků z 22. 1. 1905, kteří přišli poprosit cara, aby zařídil zlepšení jejich socioekonomické situace, a on je nechal rozstřílet vojáky.
Takže, je mi líto, jedinou reálnou nadějí na změnu stavu je změna vlády. Ideálu blízká by byla legitimní volba v příštím roce. Musíme se ovšem připravit na masívní falšování těchto voleb "korespondenčními hlasy". Bude opravdu nutné mobilizovat, abychom těch až půl milionu falešných hlasů, s nimiž může vláda disponovat, přehlasovali.
Druhou možností je jistě něco jako byla "Velká Sametová", ale pro takový proces bude nutno čekat na nějaké zhroucení režimu (a to v celé EU, nebo alespoň v klíčovém Francněmecku), jakého jsme byli svědky v případě socialismu moskevského typu v roce 1989. Úspěch izolované revoluce pouze v ČR je velmi málo pravděpodobný.
A je v podstatě jasné, že do politického a jiného boje proti vládní politice, byť by byla sebehorší, nevytáhne žádná z vládních stran. Takže jediný, kdo může pro nás, občany, na tomto poli něco pozitivního udělat, je opozice, jak parlamentní tak mimoparlamentní. Je tudíž naprosto logické, a dokonce žádoucí, aby organizátoři těchto protestů s opozici spolupracovali.

Takže, vracím se k začátku: Vstup opozičních politiků do protestů zemědělců (a případně dalších skupin obyvatel) je naprosto správný a měl by být naopak považován za žádoucí. Bez pomoci těchto lidí je protestní hnutí naprosto jednoznačně odsouzeno k nezdaru, zejména těch pracujících v zemědělství je moc málo na to, aby byli zajímavou voličskou skupinou. Hlasy všech protestujících by se měly sjednotit do podpory několika málo opozičních stran s tím, že jejich političtí představitelé jsou kompetentní k politickému oslabení, či ještě lépe ukončení, Green Dealu a z něj plynoucích ekonomiku devastujících šíleností.