Jak je to s tím karcinogenním rumem?

Objevila se zpráva, citovaná více médii, že v tuzemském rumu byla objevena karcinogenní látka, etylester kyseliny mravenčí (toto bylo některými médii upřesněno na "směs obsahující etylester kyseliny mravenčí), a že EU zvažuje zákaz tuzemského rumu.

Obecná problematika

Estery - sloučeniny organických kyselin a alkoholů mají zpravidla výraznou vůni a mnoha těchto látek se používá v kosmetice (případně v "navoňování" různých mycích, pracích a avivážních prostředků) i v potravinářství. Řada z nich se také vyskytuje v přírodě a některé vznikají i během přípravy potravin.
Konkrétně etylester kyseliny mravenčí, tedy sloučenina etanolu a kyseliny mravenčí, nazývaná též (ne zcela správného, leč pod vlivem primitivního a podřadného anglického názvosloví chemických látek, přežívajícího do současné doby) ethylformiát či mravenčan etylnatý, je látka, která se běžně vyskytuje v některých druzích ovoce, podle Wikipedie se významně podílí na vůni
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ethylformi%C3%A1t
 a chuti malin. Tato látka je také součástí aromatu pravých rumů (vyráběných z odpadu při výrobě třtinového cukru), konec konců, právě z tohoto důvodu byla přidávána do směsi látek, kterou známe jako "rumová tresť" či "rumové aroma", když se za Rakouska - Uherska začal nedostatek dováženého rumu řešit vlastní výrobou jeho náhražky z bramborového destilátu.

Karcinogenita

Obecné stanovení karcinogenity je docela problematické. Naprostá většina látek zůstává na stupni "podezřelé", protože se jejich karcinogenitu pro člověka nepodaří prokázat. Je třeba si uvědomit, že opět naprostá většina látek s tímto efektem nepůsobí přímo sama o sobě, ale až po chemické přeměně v organismu, která nemusí u člověka, na rozdíl od řady pokusných zvířat, vůbec nastat. Většina pokusných zvířat jsou býložravci a jejich chemie trávení je od lidské velice odlišná. Včetně toho, že za některé chemické procesy zodpovídají nikoli tělesné buňky a jejich enzymy, ale bakterální osádka trávicího ústrojí, která se rovněž mezidruhově silně liší (většinou více než chemismus tělesných buněk).
Většinou je z tohoto důvodu požadováno prokázání karcinogenity na nejméně třech různých druzích pokusných zvířat, z nichž alespoň jeden není hlodavec. Pokud tedy není k dispozici epidemiologická studie, která by prokázala alespoň silné podezření z karcinogenity přímo na lidských konzumentech takovéto látky.
Dalším problémem je, že karcinogeny se v naší stravě vyskytují naprosto běžně. Např. v chlebové kůrce se vyskytují karcinogenní látky, vzniklé tepelným rozkladem škrobu. Najdeme je i na povrchu smažených hranolků a chipsů (i "zdravých zeleninových"). Přímo mixem karcinogenů je povrch jakéhokoli smaženého, pečeného a grilovaného masa.
Pokud se podíváme na seznam prokázaných lidských karconogenů na Wikipedii, najdeme hned jako druhou položku, acetaldehyd, který se běžně vyskytuje i v mnoha alkoholických nápojích a v těle se na něj přeměňuje alkohol. Následně je tato látka ovšem lidským metabolismem velmi rychle přeměňována na kyselinu octovou, která je zpracovatelná jako zdroj energie v mitochondriích uvnitř buněk. Blokáda této přeměny je potom podstatou účinku Antabusu a podobných preparátů, používaných k demotivaci požívání alkoholu u osob s etylismem. Přitom mi není známo, že by se kdy prokázalo zvýšené riziko rakoviny u takto léčených osob. Etanol přitom vzniká přirozeně v lidském střevě, proto osoby, beroucí dlouhodobě Antabus nebo podobné léky, by musely na zvýšení koncentrace acetaldehydu v těle nějak reagovat.
Výše uvedeným jsem chtěl jen názorně ukázat, že i prokázaný příjem prokázaného karcinogenu nemusí mít u lidské populace dopad v detekovatelném zvýšení výskytu zhoubných nádorů.
Asociace se zhoubnými nádory je např. známa u některých anilinových barviv (najdeme je ve výše citovaném seznamu prokázaných lidských karcinogenů), a byla prokázána v souvislosti s výskytem nádorů u pracovníků v textilním průmyslu, ovšem, jako důsledek velice silné profesionální expozice.
2-naphtylamin však byl běžně používán v barevné fotografii (jako součást emulzí barevných negativních filmů, papírů i diapozitivních filmů) a zde se nijak škodlivě neprojevoval. Vzpomínám na roztomilý návod Ondřeje Neffa v jeho "Tajné knize o fotografii": pokousat z kazety vyčnívající konec filmu po vytažení exponovaného filmu z fotoaparátu z důvodu zabránění záměny neexponovaných a exponovaných filmů, kdy se karcinogenita látek z citlivé vrstva rozhodně neřešila (ale také u tuto záznamovou metodu praktikujících fotografů nijak neprojevila). Dokonce se karcinogenita této látky neprojevila ani u postupu tónování černobílých diapozitivů na modro (módní v 80. letech), kdy tato anilinové barva nebyla "uvězněna" v želatinové vrstvě, ale byla přítomna v lázni, kterou si navíc fotografové sami míchali. Další látka z této skupiny, benzidin, byla celá desetiletí používána v testech na okultní krvácení ve zdravotnických laboratořích a ani na těchto pracovištích nedělala z textilního průmyslu známé zdravotní problémy.
Protože nejsme s to zajistit dietu prostou karcinogenů (a ani dostatečné množství jedinců, ochotných takovéto blafy pojídat), ani absolutně zablokovat příjem karcinogenů jinými cestami, je než blokování příjmu malých množství karcinogenů výrazně důležitější podpora přirozených obranných mechanismů, které v lidském těle na mnoha úrovních, od zneškodňování takovýchto látek až po usmrcování jimi pozměněných buněk, zabraňují tomu, aby se "přičichnutí ke karcinogenu" změnilo v reálný zhoubný nádor.
Proto také, pokud je např grilované maso doplněno zeleninou nebo ovocem (či zapito ovocným nebo zeleninovým džusem, nyní v sezóně třeba i burčákem), pak jsou karcinogeny z jeho křupavé a nahnědlé kůrčičky s vysokou pravděpodobností zlikvidovány buď jako takové nebo jsou posléze dalšími obrannými mechanismy zlikvidovány následky působení těch, které prošly dále do těla.

Mravenčan etylnatý

Problematiku konkrétní látky probírá podrobně dnešní (21. 9. 2017) článek Miroslava Pouzara na webu Osel.cz. V diskusi pod článkem je i odkaz na původní práci, z níž EU ráčila "odborně vyjít". Je zajímavé, že tato práce vůbec nedefinuje (na rozdíl od orgánů EU) etylester kyseliny mravenčí jako karcinogenní látku, pouze mlhavě říká, že směs obsahující tuto látku "by mohla být karcinogenní".
Faktem také je, že tato látka se podle výše citovaného článku z Wikipedie používá jako rozpouštědlo (či součást rozpouštěcích směsí) pro "natírací hmoty" (tedy barvy, laky, tmely apod.) a pokud by byla nějak výrazně karcinogenní, byla by zcela jistě asociována s nádory u lidí s ní pracujících, především u profesionálů, kteří tak činí systematicky a dlouhodobě.
Mravenčan etylnatý tedy není prokázaným karcinogenem. Podezření na karcinogenitu směsi s ním je jen nepodloženou spekulací autorů výše citovaného článku, což je více-méně v textu této práce přiznáno. Nicméně Evropský úřad pro bezpečnost potravin si počíná stejně, jako by karcinogenita této směsi byla stoprocentně prokázána na úmrtích konzumentů. Či možná ještě hysteričtěji. Odkazy na "neprokázanou nezávadnost" jsou jen bezcenné blábolení, protože nezávadnost nelze prokázat ani u destilované vody. Nehledě k tomu, že ta v dostatečném množství podaná může člověka usmrtit a takové případy jsou známé a ve vědecké literatuře popsané.
Pikantní ovšem je, že pokud by měl být na základě takovéhoto nepodloženého podezření zakázán "tuzemák", musely by být zakázány i alespoň některé pravé rumy, které obsahují stejné nebo velmi podobné směsi látek s obsahem etylesteru kyseliny mravenčí jaká je v "tuzemáku".

O co tedy jde?

Tuzemský rum, který je solí v očích EU už od našeho vstupu do tohoto totalitního soustátí, je chuťově vysoce atraktivní lihovina. Už od dob reálného socialismu je známo, že zahraniční návštěvníci mu dávají přednost (na různých recepcích, odborných konferencích a podobných akcích) i před lihovinami (včetně zahraničních) v dobách reálného socialismu obtížně pro tyto akce opatřovaných přes Tuzex nebo i ještě pokoutnějšími kanály. Navíc je jeho výroba z valné části v českých rukou. Z tohoto důvodu tento nápoj představuje nepříjemnou konkurenci pro západní výrobce lihovin a předpokládám, že představa expanze našich výrobců na trhy v západních zemích EU je i jejich noční můrou.
Hoax o "objevené karcinogenitě", na jehož základě hodlá EU tento výrobek zakázat, byl s velmi vysokou pravděpodobností vytvořen čistě účelově, aby poškodil výrobce a distributory tohoto výrobku (resp. skupiny výrobků) a aby i celkově poškodil ekonomiku České republiky.
Faktem také je, že "rumová aféra" nastala (dosti netakticky) v době, kdy běží aféra s výskytem skutečně nebezpečného pesticidu Fipronilu ve vejcích. Přitom v případě toho druhého, zcela reálného, rizika EU naprosto selhala (což sama svými orgány i přiznala). Navíc její varovný systém daleko dříve varoval státy na západ od bývalé železné opony. Přiznání, že Fipronil je ve i vejcích, které v západních zemích sídlící firmy exportovaly do zemí bývalého východního bloku, přišlo až s několikadenním zpožděním (asi aby těmto firmám nevznikla taková škoda).
Souběh kauzy rumové tresti a Fipronilu ukazuje zcela názorně, že pro EU jsme jen podřadný plebs, který ať klidně chcípne, třeba tím mechanismem, že nebude EU institucemi, na rozdíl od obyvatel západních zemí EU, varován před výskytem škodlivých látek v potravinách, pocházejících z těchto zemí EU. Nicméně pokud je tento plebs nějak ekonomicky úspěšný, je třeba mu házet klacky pod nohy i prostřednictvím boje proti naprosto zanedbatelným nebo dokonce zcela fiktivním rizikům.

Celá tahle patálie tedy ukazuje názorně (jako mnoho a mnoho jiných), že nejrozumnější a pro nás i nejvýhodnější reakcí na současný stav EU bude Czexit.