čtvrtek 2. listopadu 2017

Morální obnova národa na bázi podvodů a lží?

Někteří aktivisté si stěžují (IMHO právem) na morální úpadek současné společnosti a horují za "morální obnovu" národa či společnosti. Naprosto charakteristickým je příspěvek paní I. Haslingerové, který vystavila na svém blogu. Najdou se i další v podobném duchu, nevidím důvod citovat i je, když říkají více-méně totéž.

V čem spatřuji problém

Všichni tito aktivisté mají představu, že "morální obnovy" dosáhneme návratu ke křesťanství či "novým křesťanstvím" nebo něčím podobným stejného smyslu. Průšvih ovšem spočívá v tom, že křesťanství prakticky ve všech svých podobách je naprosto stejně profláklé, jako je profláklý marxismus ve všech svých podobách, včetně moderních směrů typu "multikulturalismu", "genderismu" a "antirasismu". Všechny zmíněné verze neomarxismu jsou jen trochu oprášené a pro desorientaci méně vzdělaných lidí přejmenované skřeky vousatých pánů, majících na svědomí více mrtvol než např. Hitler.
Naprosto stejné je to i s tím křesťanstvím, které se navíc nedokázalo ani "opticky změnit", vzhledem ke své rigidnosti. Boj křesťanských veličin proti komunistické totalitě byl jen bojem dvou konkurenčních totalit, z nichž jedna je za 18 a druhá za 20-2. To samé se v podstatě týká i boje komunistů proti fašistům, protože řada národů si vítězstvím nad fašisty spíše pohoršila (něco jiného byli nacisté, ale i ti se dopustili výrazně méně zločinů a zvěrstev v porovnání s komunisty).
Totalita, jednoduše řečeno, zůstane totalitou bez ohledu na konkrétní jméno. A platí to i pro totalitu křesťanskou.

Heslo

Paní Haslingerová uzavřela svůj příspěvek heslem: "Evropská civilizace stojí a padá s křížem!".
To je, pochopitelně, naprostý nesmysl. Křesťanství přineslo do Evropy jen úpadek ve formě civilizačního regresu a následného silného zpomalení civilizačního vývoje. Na předkřesťanskou civlizační úroveň se Evropa dohrabala někdy v 15. století (spíš na jeho konci) a i poté v ní ještě působily (v podstatě až do přelomu 19. a 20. století) silně civilizační vývoj retardující prvky, vnesené do ní právě tím křesťanstvím.
Pokud Evropa dokázala v křesťanské eře něco pozitivního, bylo to nikoli díky, nýbrž navzdory křesťanství. Ukazuje to také situace v dlouho pohanských oblastech na periferii Evropy, kde docházelo prakticky k identickým sociálním i jiným civilizačním procesům, k jakým docházelo na periferii Evropy, která byla již křesťanská. Pohanská Litva (např.) měla prakticky stejný feudalismus coby politické uspořádání a podobný ekonomický background jako již pokřesťanštěné země na severu Evropy. Tyto země, bez ohledu na panující náboženství, byly srovntelně zaostalé, a to zejména z toho důvodu, že křesťanství zničilo evropská civilizační centra. Tím zlikvidovalo technologický pokrok. Řada výdobytků z pohanských dob sice byla křesťany šířena, ale velice často mechanicky, bez pochopení podstaty věci. Právě proto mnoho z těch věcí bylo nepoužitelných v podmínkách právě výše zmíněné severní Evropy, tudíž se na ní dá lépe ukázat nulová schopnost křesťanství inovovat na základě analýzy zevních podmínek.
V podstatě až rozštěpení křesťanství (vznikem husitství a příslušnými válkami) vedlo k prolomení blokování pokroku v technologiích, protože husité dokázali velmi pružnš inovovat vojenskou (ale i jinou) techniku. Tuto jejich výhodu byli nuceni ortodoxní katolíci přebírat a technologický vývoj se rozjel směrem k průmyslové revoluci, k níž měla nakročeno už antika. Průmyslová revoluce ovšem přinesla už ve své počáteční podobě potřebu křesťanství omezit, což vedlo ke vzniku vícera "konkurenčních" protestantských směrů.
Ti, co se nechávali omezovat původními křesťanskými anticivilizačními faktory, měli smůlu. Nejhůře to pocítili Španělé, jejichž impérium, nad nímž slunce opravdu nezapadalo, se stalo obrem na hliněných nohou a během života jedné generace se propadlo do bezmocnosti. Úpadek mezi rokem 1571, kdy drtivě zvítězilo u Lepanta, a rokem 1588, kdy bylo jeho loďstvo "Neporazitelná armáda" na hlavu poraženo v sérii bitev a navazujících drobných střetnutí loďstvem Anglie, je naprosto jasný. Důležité ovšem je, že v důsledku křesťanské rigidnosti nebylo Španělsko, přestože bezprostředně po porážce "Neporazitelné armády" mělo pořád ještě neskonale vyšší ekonomické i lidské zdroje, schopno nějaké zásadnější reformy, po jejímž provedení by si (vzhledem ke zmíněné převaze) muselo Anglii tak říkajíc "namazat na chleba". K jakýmsi polovičatým reformám došlo až ve španělských koloniích poté, co se jim podařilo odtrhnout (protože takovéto reformy byly podmínkou úspěchu tohoto osamostatnění).
Není také náhodou, že oblasti Evropy, kde se nejrychleji rozvíjel technologický a becně civilizační pokrok, byly současně oblastmi, kde vznikala nejrůznější "kacířská" hnutí, která křesťanství buď likvidovala (což zpravidla vedlo k místnímu civilizačnímu regresu), nebo nějakým způsobem zfalšovala a zavzala do svého pokřiveného vidění světa (to se stalo např. minoritům).
Technologický i vědecký vývoj v Evropě začal zrychlovat s tím, jak křesťanství pozbývalo na významu a světské moci. Velmi názorně je to vidět i na příkladu naší první republiky, kdy téměř sekulární československý stát zvládl během dvou desetiletí své existence ekonomický vývoj, jaký některým nesekulárním státům trval staletí.

Co jsou šiřitelé křesťanství

Nevidím naprosto žádný principiální rozdíl mezi prodavači "naděje na spásu" (či "nebe") a šmejdy, kteří prakticky stejné cílové skupině prodávají "šíleně výhodné hrnce, co samy vaří, ušetří strašně moc energie a tudíž taky musí hodně stát, nicméně je možné si je koupit na šíleně výhodné splátky".
Pokud je zde nějaký rozdíl, pak jen v tom, že důchodci, který si ten hrnec koupí, zůstane alespoň jakási nádoba, kterou může nějak využít, ať už jako "noční vázu", pokud má daleko na WC a nohy mu už neslouží, nebo si do něj může postavit kytku v květináči. Oproti tomu ti, co si koupí "naději na spásu", nemají následně v rukou ani něco takového.
Je dobré také vědět, že právě s křesťanstvím se k nám dostaly tak amorální jevy, jako byly např. hony na čarodějnice, včetně inkvizičního způsobu vyšetřovaní a souzení, kdy je na obviněném, aby dokázal svou nevinu (což právě u naprosto nesmyslných obvinění, založených čistě na bezcenných věroučných / ideologických blábolech, prostě technicky není ani možné).
Zcela jistě není náhodou, že tento styl procesů, především jako nástroj šíření teroru v porobené populaci, převzali marxisté (viz politické procesy, u nás v 50. letech, v SSSR už v létech 30.) a do svoho repertoáru je aktuálně zařadili i neomarxisté od ANTIFA přes Hate Free až po aktuálně mečící "tu" dámy, které se před léty dostaly horizontální gymnastikou k lepším profesním a uměleckým pozicím. Všechna tato "hnutí" (včetně těch klasických inkvizičních procesů) mají společné to, že před řádným soudem by obžaloba něměla šanci obstát, protože tato hnutí a jejich aktivisté a příznivci soudí pouze na základě objektivně nijak neprokázaných a neprokazatelných hysterických výkřiků.
Nicméně nepochybnou "zásluhou" křesťanství je, že právě ono v evropském kulturním prostoru otevřelo Pandořinu skříňku s podobnými vysoce amorálními jevy.
Silně problematické, zejména když jdeme do detailů, v nichž se, jak známo, skrývá ďábel, jsou i "církevní restituce", protože ty vedou i (či spíše především) ke vracení majetku, který církve nikdy nevlastnily, případně nebyly "ukradeny" komunisty, ale už dávno před nimi např. Josefem II. nebo Masarykovou pozemkovou reformou (církve běžně vznášejí požadavky i na "vrácení" movitého i nemovitého majetku, o který přišly dávno před komunisty). Navíc celý zákon je udělán tak "zajímavě", že zpětné vydání neoprávněně nabytého majetku (např. akcí úplatného úředníka) je prakticky nemožné. Z důvodu těchto i dalších problematických stránek odmítá církevní restituce v podobě existujícího konkrétního zákona dokonce i část věřících.
Zmíněné věci jsou jedním velkým blokem důkazů totální amorálnosti křesťanství (především organizovaného do církví) a naprosté nemožnosti je použít k nějaké "morální obnově", protože ta by probíhala ve stylu známých veršů K. Kryla: "Na rohu ulice vrah o morálce káže..."

"Morální obnova národa" na bázi ideologie podvodnických šmejdů, tedy i těch křesťanských, je prostě totální nesmysl a je nutno ji co nejrozhodnějším způsobem odmítnout.

1 komentář:

  1. Rovněž jsem zaznamenal existenci a propagaci podobných názorů. Konec, konců naše veřejnokrávní ČT, jakoby byla placena víc Vatikánem, než našimi občany.

    Podle mého názory vzniklo náboženství, nebo jeho primitivní obdoba v momentě, kdy první, drzý, manipulativní hajzlík potkal prvního, naivního a důvěřivého troubu. Nevidím žádného důvodu, proč bych měl takovým manipulativním padouchům ulehčovat to, oč se snaží. Naopak nacházím spousty dobrých důvodů proč je posílat do háje, nebo aspoň vykazovat do patřičných mezí.

    OdpovědětVymazat