sobota 18. listopadu 2017

Napsal Henryk Sinkiewicz první budovatelský román?

Pokud si člověk přečte Quo vadis s časovým odstupem, tak zjistí, že jeho schéma i charakteristiky postav se něčemu nápadně podobají.

Ocenění

Není tajemstvím, že ze slovanských zemí, úpících v nesvobodě, byli v různých letech navrženi na Nobelovu cenu za literaturu dva autoři. Byl to náš Alois Jirásek a byl to polský Henryk Sinkiewicz. Zatímco u Aloise Jiráska zůstalo pouze u návrhu a nedostal se přes užší výběr, Henryk Sinkiewicz nakonec tu Nobelovu cenu dostal.
Oba návrhy byly za celoživotní dílo, nicméně v rámci návrhu muselo figurovat dílo konkrétní. V případě Aloise Jiráska to bylo "Proti všem", v případě Henryka Sinkiewicze to byl právě román "Quo vadis".
Pokud se na tato díla podíváme blíže, tak rozdíl mezi nimi je jasný:
Quo vadis je naprosto prvoplánová prokřesťanská agitka, zobrazující křesťany jako jednoznačně kladné postavy, křesťanství jako jednoznačně pozitivní náboženskou ideologii a do negativní role naopak stavějící jak antické osobnosti, tak i její duchovní a intelektuální odkaz.
Proti všem zobrazuje krizi křesťanství, která nakonec vedla k jeho duchovnímu i organizačnímu rozštěpení. Ukazuje tápání, přechody jednotlivých postav mezi různými duchovními proudy, ukazuje i selhání křesťanské myšlenky vyúsťující do vzniku sociálně nepřijatelných sekt, které musely být vymýceny (jako Adamité).
Pokud bych sáhl po nějakém díle srovnatelném s Jiráskovým, tak bych asi musel sáhnout do ruské / sovětské literatury a vytáhnout román Alexeje Tolstého Křížová cesta. I za něj si autor vytrpěl své. Zobrazuje totiž tápání ruské inteligence mezi příznivci bolševické revoluce a jejími odpůrci a nezakrývá, že jeho hrdinové coby prototypy ruské inteligence se sovětizovali jen proto, že bolševiky pochopili jako menší zlo. Nakonec se autor musel "vykoupit" románem o geniální obraně Caricynu Stalinem za občanské války, v němž je navíc silně dehonestován Trockij. Tím byla Křížová cesta, s níž má tento román styčné body, vzata na milost.
Čili již na začátku 20. století dával nobelský výbor přednost spíše prvoplánovým a relativně primitivním dílům před díly složitěji komponovanými a s nejednoznačným vyzněním.

Struktura

Pokud se podíváme na román Quo vadis s určitým odstupem, pak zjistíme, že jeho schéma připomína schéma románu, jaký se objevil v sovětské literatuře někdy ve 30. letech a u nás v letech 50., budovatelskému románu.
Román je přísně prvoplánový, nenajdeme tam žádné nejasnosti, žádné zásadní vedlejší děje, které by mohly rozporovat hlavní motiv románu. Postavy jsou jednoznačné: Kladní křesťané a záporní pohané. Je zde kolísající hrdina, který je spasen, jednak skrze lásku křesťanské dívky, ale také skrze pochopení úžasnosti křesťanské ideologie - Marcus Vinicius, je zde rozkolísaná postava, která k tomuto pochopení nedojde, resp. ho nedokáže přijmout - Petronius, který tragicky hyne.
Pochopitelně, Henryk Sinkiewicz naprostou většinu (pokud ne úplně všechny) autorů budovatelských románů strčil do kapsy jak znalostmi reálií (exotických pro populaci, pro niž bylo znedostupněno antické dědictví rušením středoškolské výuky latiny a řečtiny a antických reálií), jednak autorskou imaginací. Z tohoto důvodu je schopen uvedenou primitivní kostru ověsit haldami cingrlátek, které ji zakrývají asi tak, jako viktoriánské látkové obaly "zcudňovaly" nohy křesel a stoliček.
Teprve až uvedené ozdoby a podrobnosti z paměti vymizí, zůstane v ní čtenáři ona kostra nemilosrdně obnažená ve své primitivnosti.

Vykrádali autoři budovatelských románů Sienkiewicze?

Můj osobní názor je, že nikoli. Zejména autoři sovětského budovatelského románu to patrně nedělali a je velice pravděpodobné, že většina z nich měla o tomto autorovi jen velmi matné, pokud vůbec nějaké, povědomí. Je to jistě dáno mj. i rusko - polským antagonismem. Rudá armáda byla při snaze o šíření proletářské revoluce poražena pod Waršavou "bílými Poláky" a díla polských autorů měla ve stalinském SSSR asi stejnou oblibu, jako u nás po válce díla nacistických spisovatelů.
Můj názor je ten, že jak Henryk Sinkiewicz, tak i autoři budovatelských románů byli postaveni před stejný úkol: Napsat literární dílo, velebící totalitní ideologii, presentující nositele této ideologie jako jednoznačně kladné postavy a její odpůrce jako postavy jednoznačně záporné a současně ukazující, že "cestou ke spáse" je přiklonění se k této ideologii. Nad takovým zadáním se v podstatě nic jiného než kostra budovatelského románu nebo Sienkiewiczova Quo vadis vytvořit nedá. Pak už záleželo na kvalitách autora, zda z toho vytvoří průměrnou sračku, vhodnou akorát do kapitol o angažované literatuře v učebnicích (např. Řezáčovy romány "Nástup" a "Bitva"), nebo něco na Nobelovu cenu.

Nicméně, bez ohledu na opisování či neopisování, můžeme konstatovat, že Henryk Sinkiewicz napsal patrně první budovatelský román (byť tématicky poněkud odlišně zaměřený), a že toto jeho dílo fakticky demaskuje křesťanství jako ideologii velmi spřízněnou s komunistickou (kterýžto poznatek přináší i mnoho jiných zdrojů).

Žádné komentáře:

Okomentovat